Přehled spolubojovníků v útvaru 7414 v Nepolisy v roce nástupu 1975
Pro zapsání do útvaru musíte být přihlášen
| Jméno spolubojovníka | Telefon | |
|---|---|---|
| kraga josef | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
| záda jaroslav | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
| Murin Jozef | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
Vyhledej stávající nebo vlož nové fotografie spolubojovníků
Vzkazy od spolubojovníků
| Murin Jozef | 06. 04. 2023 |
|---|---|
| jarko ahoj akurat som volal s dusanom spodniakom cislo mobilu ma +421 907888 589 mas mu zavolat . Dusan mi posle fotku aby som vedel kto si. To su uz roky Jarko ti musis poznat aj janka dobrika bol operator na p-35 aj oto buchar aj stiimi som sluzil maj sa krasne ahoj | |
| záda jaroslav | 20. 12. 2019 |
| Vážení kamarádi z vojenských časů, Pepo můj kamaráde, už je tu zase vánoční čas, který už jen letí kolem nás a než se nadějeme, je zase pryč. Jak jsme ho intenzivně prožívali na vojně, kde každý den byl jako teď celý rok a kolem ubíhající čas Vánoční nám šel hezky pomalu okolo. První vojenský vánoce jsme kupodivu strávili doma, po třech měsících výcviku ve Škole specialistů ve Zvolenu jsme přijeli do Opatovic nad Labem, kde si snámi evidentně nevěděli rady a tak nás všechny poslali na dovolenou. A tak jsme jako superzobáci strávili první vojenský vánoce doma. Ty druhý nás zasihly v Dašicích u Pardubic, jestli si kamarádi ještě pamatujete. Bydleli jsme tam v těch maringotkách a pilně shromažďovali alkohol na vánoční čas. A potom, týden před Vánocema , jsme udělali takovou zkoušku na Vánoce a skoro všechno jsme vychlastali. S tím, že to zase nějak dokoupíme. Ale za dva dny přišel výmak, prohledali nám celý ty maringotky a kromě prázdnejch lahví našli jednu jedinou půllitrovou vodečku.Nikdy nezapomenu na protaženej ksicht kpt. Dvořáka, zvanýho Mongol, z Nepolis, kam jsme patřili. Měl za jisté, že se panstvo za zabavenou kořaličku pěkně zmaže, no a ono nic. Možná si to ještě pamatujete, my z Chvojence, Duša Spodniak, Jáno Putierka, Jirka Vorel, kamarád Zelka, bohužel jméno už nevím, já a ty Pepo, snad sem už na nikoho nezapomněl, nevím už, jestli tam byl Ondra Biel a absolventi, už ta paměť tak neslouží, vždyť je to už 44 let. To nám velel ještě rtm.Pepa Šubrt, milionovej chlap a rtm. Laďa Lochmann, taky super chlap. Potom jsme se s jarem stěhovali do Senožat a byli tam až do konce vojny. Náš ročník šel do civilu a začala ta slavná reorganizace armády, k naší P-12 přidělali tu obrovskou anténu z Hačavy, ale jak to chodilo, už nevím. S náma odešlo to hezký, kdy nás tam bylo pár a měli jsme obrovskou volnost. Byl jsem se následující rok 1978 v Senožatech podívat, na motorce, nic jinýho jsem neměl, potkal jsem tam Miro Kvasničku z Trnavy, Roubíčka, jméno jsem bohužel taky zapomněl, ale posádka už byla zpátky, na baráku tuhej režim, už to nebylo ono, co jsme měli my. To byla jiná situace a jiná partia. Pamatuju, jak jsme koukali jsme v tom našem bunkru k P-12 v Senožatech na starou černobílou televizi, kterou tenkrát opravili naši absolventi ing. Standa Bartoň, pozdější ředitel Tesly Litovel, ing. Zdeněk Pánek, tuším ze Soběslavi, že, a v neposlední řadě technik výroby televizorů v Tesle Orava Ondra Biel. Ten starý černobílý krám dali společnými silami do provozu, vypočítali a vyrobili antény, že jsme sledovali i vysílání rakouské televize. A já vesnickej kluk jsem na vás tenkrát koukal s otevřenou pusou, děsně vám ty znalosti záviděl (byl jsem sice taky vyučenej elektrikář, ale moc jsem tomu nerozuměl) a umanul jsem si, že chci být jednou jako vy tři. Musí posoudit jiní, zda se mi to povedlo. A i když jsem z těch časů hodně zapomněl, nezapomněl jsem ten pocit svobody, když jsme šli ze Senožat domů, to pravé kamarádství a pocit sounáležitosti. A tak Vám všem kamarádi přeju krásné prožití Vánočních časů, i všem vašim blízkým, ať se vám všem daří a hlavně to zdraví aby sloužilo. To jsem si poznal teď sám na sobě. Musím vám ještě říct, že s koncem roku jdu do starobní penze. Sice ještě budu malinko přesluhovat, ale už ten název "starobní" penze. To je co ? Vždyť my se pořád přece cítíme na dvacet, že... A zvlášť tobě Pepo kamaráde přeju bohatýho Ježíška a spokojené prožití Vánočních svátků. Snad se v létě už k tobě dostanu, teď to opravdu nešlo, nebylo mi akorát a ještě jsem chodil do roboty. V létě snad už nebudu. Zkusím ještě napsat pár řádek do rubriky Senožaty 1975-7. Nemohli jsme přeci už všichni umřít, že..... Kamarádi z časů vojenských zdraví vás Jarda Záda, operátor P-12.A budete-li moci, ozvěte se někdo. | |
| záda jaroslav | 02. 10. 2019 |
| 1.10.2019 Ahoj Pepo, kamaráde, dneska ti písnu jen pár řádek, až budu mít víc času, tak ti povyprávím.Jsem zase jako obvykle v robotě, už to mám do penze za tři měsíce. No život protekl mezi prsty jako voda, tenkrát jsme byli na začátku a dneska na konci... Tak jsem myslel, že se za tebou v létě stavím,ale nakonec jsem se tam vůbec nedostal, onemocněl jsem, byl jsem v lázních a léto je pryč a tak snad v tom důchodě budu mít času víc, budu-li ovšem naživu. Určitě se polepším,Nikdo jinej z té naší party už se neozval, a rád bych je viděl, nebo kdyby nasmolili pár řádeček, že... Tak Pepo zatím ahoj, doufám že už jsi taky skoro v penzi,měj se fajn a ať zdraví slouží. Jarda Zádů | |
| záda jaroslav | 06. 03. 2013 |
| Úplně náhodou, nemaje v práci nic lepšího, jsem na tyhle stránky narazil, Já tě kamaráde Josefe, a samozřejmě nejen tebe,ale i ostatní kamarády a spolubojovníky, zdravím po tolika letech,snad si na mě ještě vzpomínáš, konec vojny nás zastihnul v Senožatech, jsi tu ze všech zatím jedinej a díky za to, byl to moc pěknej čas, kterej už se nikdy nevrátí a hlavně bylo nám skoro o čtyřicet let méně, že... Můžu popravdě říct, že jsem se tenkrát měl nejlíp v životě a moc rád na to vzpomínám, na tu naději, na tu chuť do života, se kterou jsme armádu opouštěli a poměrně dlouho mi to i vydrželo. No on život postupně otříská každej ideál, že..Dneska už nám zbyly jen ty vzpommínky, pamatuju se, že jsi byl z Vítkova u Chrastavy, jestli tam ještě jsi?Já jsem v tom Chomutově pořád a už to vypadá, že tu i umřu.Taky kam bych teď šel, že..Když jsem nešel dřív, teď už je to pomalu jedno.Tak tedy zůstanu. Když se dívám na fotky z těch let, ani tomu pomalu nevěřím, že to vůbec někdy bylo. Ale nezapomněl jsem skoro nic z té doby, je to ostatně jakoby včera, co jsme se rozloučili. Shodou okolností jsem se byl předloni v Senožatech podívat, když jsem jel kolem.No ten paneláček ve vsi je na spadnutí, nikdo o to nepečuje, to místo s tím naším bunkrem, jak jsme měli mašinu, má nějaká firma a je tam pila,víc vidět nebylo, jsou tam vzrostlý stromy, v podstatě v tom rozsahu, v jakém jsme to opouštěli. To vysílací středisko, kde byl autopark, mělo asi nějaký družstvo, či co, je to taky opuštěný a zplundrovaný.Pepo kamaráde, teď honem nevím, co bych ještě napsal, jestli budeš mít čas, písni mi na mail, co a jak, kdo se z kluků ještě ozval a jak jde život.Zatím jen tak v kostce, pozdravuju tě a opravdu jsem moc rád, že jsem našel kamaráda z vojny. Víš, za život nastřádáš hodně kamarádů a přátel, ale přátelství z vojny je to nejpevnější a hodně a hodně trvanlivý. Pozdrav tobě a samo celé tvé rodině a prosím ozvi se. Ahoj Jarda Zádů, operátor z P 12 | |