Přehled spolubojovníků v útvaru - v Kadaň v roce nástupu 1987
Pro zapsání do útvaru musíte být přihlášen
| Jméno spolubojovníka | Telefon | |
|---|---|---|
| Kohn Stanislav | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
| Trmata Josef | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
| Knotek Jirka | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
| Lamač Vlastimil | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
| Landsman Roman | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
| Ferus Karel | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
| Sekera Jiří | Údaje jsou viditelné až po přihlášení | |
Vyhledej stávající nebo vlož nové fotografie spolubojovníků
Vzkazy od spolubojovníků
| Sekera Jiří | 13. 08. 2015 |
|---|---|
| Pontonová rota velitel krátce kpt.Oravec,potom kpt. Karda. | |
| Sekera Jiří | 13. 08. 2015 |
| Ahoj sloužil jsem na pontonové rotě -PONR jako řidič. | |
| KAREL | 20. 11. 2013 |
| Ženijní rota já, velitel npor.Hnyk, politruk mjr. Novák, velitel mjr Karel Pospíchal | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 29. 03. 2011 |
| Ahojky, spolubojovníčci. Dneska musim jenom stát, strašně mě bolí motýlek, že já jsem souhlasil, aby mi to Páťa taky udělal hlavinkou. Kdybych to věděl, ale on tak krásnoučce prosil... | |
| čotka | 07. 03. 2011 |
| Ani nevím jestli se mám zde zapsat, když vidím jak to tady vypadá ;-). Já sloužil na čotce. Jméno Kroupa mi něco málo připomíná. Vláďo sloužil jsi první půl rok v Seredi a pak zbytek vojny v Kadani? Já "ANO"! Broňa jezdi ze sanitkou, moc si dobře pamatuji, žue?! (sousede) Velitel útvaru malej prcek byl tu dobu mistr republiky v klikách nebo něco podobného, jestli se nepletu. Při nástupu, vždy skákal jako Michal David muhehe. Kifli-Rohlík byl Pardubičák, pak byl převelený ... Politruka Nováka jsem neměl rád. Musel jsem před štábem vylejvat pivsona do kanálu, které bylo na povišovačku. Kapitán Procházka utekl k policajtům atd. atd. ... | |
| čotka | 07. 03. 2011 |
| Ani nevím jestli se mám zde zapsat, když vidím jak to tady vypadá ;-). Já sloužil na čotce. Jméno Kroupa mi něco málo připomíná. Vláďo sloužil jsi první půl rok v Seredi a pak zbytek vojny v Kadani? Já "ANO"! Broňa jezdi ze sanitkou, moc si dobře pamatuji, žue?! (sousede) Velitel útvaru malej prcek byl tu dobu mistr republiky v klikách nebo něco podobného, jestli se nepletu. Při nástupu, vždy skákal jako Michal David muhehe. Kifli-Rohlík byl Pardubičák, pak byl převelený ... Politruka Nováka jsem neměl rád. Musel jsem před štábem vylejvat pivsona do kanálu, které bylo na povišovačku. Kapitán Procházka utekl k policajtům atd. atd. ... | |
| čotka | 07. 03. 2011 |
| Koukám, že se tu nesmí jít o krok zpět, jinak je příspěvek vložen ještě jednou, tudíž se omlouvám, že se objevil ještě jednou ... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| Tenhle článek je ze života, vážený/vážená... Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| Ahpj Broňo. Ty jsi byl na pontonce? Už si nevzpomínám, ale Tvé jméno mi je povědomý. Z těch blbů co tady píšou nesmysly si nic nedělej. Jak jsem psal Standovi, nalepili se na mě na blogu u iDnes.cz a snaží se mě shodit kde se dá. Jen abys věděl, že píše ten pravý V. Kroupa, tak podotýkám, že politruk útvaru se jmenoval Novák, byl to major a říkali jsme mu ,,Plísňák". Ahoj Vláďa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| Upřímně, kdyby každý z nás, mužů, dal na každé dívčí „NE“, které kdy slyšel, tak byste, milé dámy, běhaly po světě asi do smrti jako panny a lidstvo by se asi množilo dělením buněk ve zkumavce. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| Kdysi dávno před mnoha lety, jsem měl poměr s jednou vdanou ženou, která byla svým mužem, slušně řečeno – „zanedbávána“. Protože jsme každý žil v jiném městě, náš kontakt byl omezen na telefonování a občasné schůzky, čistě tělesného rázu. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| Tvrzení, že jsem nechutný blb, když se nad něčím podobným veřejně zamýšlím a že otázky lidské sexuality jsou nechutné téma – taková tvrzení neberu. To nejsou argumenty… A taky vím, kdo byl slovenský Švejk, Bajnoci... to jen pro upřesnění, že já jsem pravý krokodýl.. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| V čem přesně nemám tedy pravdu? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| Stando Khone, byli jsme stejný ročník. Ty jsi byl na velitelské četě s Dopitou, že ano? Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| Pan Kocáb a Nobelova cena za mír? Já říkám ANO!!! Asi se budu muset poohlédnout po podpisových listinách, které se o tento záslužný počin zaslouží. I vy byste ho měli nominovat… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 02. 2011 |
| Pardon, ale kdo to vlastně zemřel…? Když přijde člověk na svět, má jednu holou zadnici a většinou jedno jméno. To jméno, respektive příjmení, se může během života změnit, vždy to však bývá z vůle dotyčného… Před pár dny zemřel jeden pán. Býval ministrem zahraničí naší země a byl součástí událostí, které měly v našich životech dost podstatnou roli. Rád bych toho pána pojmenoval jeho pravým a nezkomoleným jménem, ale jsem zmatený. Když jsem si pročítal články, ať už v tisku, nebo na internetu, které se tohoto pána týkaly, narazil jsem na zvláštní jev. Na první pohled si toho člověk nevšimne, ale když se podíváme pozorněji, tak nám neujde, že někde o něm novináři píší jako o panu Dien-ST-bierovi, někde však jako o Dien-TS- bierovi… Zdánlivá maličkost, mohl by někdo říci, ale nezlobte se, mně se prostě komolení jmen nelíbí a v tisku už vůbec ne. Jak se tedy skutečně jmenoval ten pán, který byl ministrem v tak důležitém období pro naši zem? Ne že by byl chleba levnější, ale tak nějak bych měl rád jasno v tom, kdo to vlastně zemřel – pan Dienstbier, nebo pan Dientsbier…? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 03. 02. 2011 |
| O jedné z nejznámějších zneužitých žen – mimo jiné… Začnu ale trochu odjinud. Já vím, že těch článků na tohle téma už je více než dost, ale jde o téma, které je závažné a zajímá spoustu lidí… Včera večer jsem si se zájmem přečetl článek pana kolegy blogera, V. Fürsta. Mně osobně se jeho článek moc líbil, ale našlo se kupodivu dost lidí, kteří ho zřejmě absolutně nepochopili. Tedy soudě podle diskuse pod oním článkem. Je až neuvěřitelné, že může mít tolik lidí problém s pochopením textu, tak jasně, kultivovaně a trefně napsaným. Jen mě to však utvrzuje v názoru, že spousta lidí vůbec nedokáže postihnout myšlenku vloženou do textu, třeba i tak jasným způsobem, jakým toho docílil právě kolega Fürst. Dost mě to děsí, na druhou stranu mně to však mnohé vysvětluje… Skutky, pohnutky a viny lidí jsou skutečně hodně rozmanité (i když v něčem zdánlivě stejné) a i když je výsledek, tedy zneužití někoho druhého, vždy stejný, ne vždy se dá na celou věc pohlížet jednoznačným a stejným způsobem. V diskusi pod článkem pana Fürsta mě zaujal jeden vtípek, který tam napsal někdo z diskutérů. Šlo o známou událost z Bible, při níž klečí Máří Magdaléna před rozlíceným davem, který ji chce kamenovat. Ježíš tehdy řekl –„Kdo z vás je bez viny, hoď první kámen!". Z davu najednou vyletěl kámen a zasáhl Máří Magdalénu. Ježíš se obrátil směrem, odkud kámen vyletěl a řekl –„…to mi nedělej, mami…“ Tenhle „vtípek“ mě přivedl na myšlenku, která nemá rozhodně za úmysl urážet věřící, ale napadlo už někoho, že vlastně matka Ježíše, Panna Maria, pokud by byla pravda to, co se o ní a jejím synovi říká, že by vlastně byla tou nejznámější pohlavně zneužitou ženou v dějinách? Pochybuji totiž, že kdyby se mohla svobodně, jako budoucí matka svého dítěte rozhodnout, že by o takové oplodnění stála – i když byl za tím vším prý sám Bůh. Uvědomíme - li si, jaké trápení jí to celé přineslo… Je zajímavé, že se s tímto, ve své podstatě zneužitím ženy, tak snadno lidstvo (tedy jeho křesťanská část určitě) dokázalo vyrovnat. Zneužití jakéhokoliv člověka je špatné, o tom není sporu. Někdy ale stačí pohled na věc trochu „pootočit“, a může se zdát být vše trochu jinak… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 21. 01. 2011 |
| Vzpomínám si, že jsem měl tehdy nad Kadaní podobný pocit jako tady v Afghá. Chtělo se mně roztáhnout ruce a letět… Myslím, že podobný pocit musí mít námořník, když se vrací na moře a je jen on, hvězdy a moře. Člověku se chce zařvat - ,, jóóó…!“ Tak intenzivní pocit svého vlastního,, já“ můžete mít jen vysoko v horách, nízko na moři, nebo hluboko v poušti. Kdysi jsem měl podobný pocit i nedaleko Kréty na ostrově Santoriny. Stál jsem tehdy na kraji města, na útesu vysoko nad mořskou hladinou. Zdálo se mně, jako bych viděl i zakřivení země. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 19. 01. 2011 |
| Taky se rádi líbáte? Já ano! Kdysi o mě jedna dokonce řekla, že jsem ,,líbálek". A proč ne, vždyť je to příjemné, zdravé a určitě to není hřích!... :-) P.S. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Josef Trmata (-) | 19. 01. 2011 |
| To byla ta panička v Příbrami, Kroupo? Jak jsi jí jezdil "osouložovat"? Psal jsi to v interní na iHnusu. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 19. 01. 2011 |
| Di už do prdele kroupo. Hajzle buzerantskej | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 19. 01. 2011 |
| Di už do prdele kroupo. Hajzle buzerantskej | |
| cadla.j | 19. 01. 2011 |
| Tati, už tu prosímtě netrapči. | |
| Trmata | 19. 01. 2011 |
| To bude paní Kroupová koukat, až se jí přepošle Kroupovo přiznání, že jezdil hoblovat rákosnici na Příbram. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Stano, proč se na mně zlobíš? Že mám rád Patrika? Zkus být trochu tolerantní. A nebuď rasista, jo? Víš, jak jsme říkali poručíkovi Rohlíkovi? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| A víš, jak má Patrik krásného a barevného zadního motýlka? Přál bych ti to zažít. Nešel bys s náma na trojku? Nebudeš litovat, koukni na mojí foto z profilu. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Fakt | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Fakt | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Broučkové moji zlatí, dneska se mi Paťoušek poprvé udělal do pusinky. No je úplně úžasnej, přál bych Vám ho moji miláčkové taky poznat! Prostě LU-XUS! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Jak se do světa volá, tak se z lesa ozývá... V.Kroupa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Vážných témat bylo až až. Tak trošku ,,odlehčíme“ co Vy na to… Stojí ráno blondýnka před zrcadlem. Namaluje si obličej, učeše si vlasy, potom se na sebe podívá do zrcadla, zakroutí hlavou, jako že to není ono a vše smaže a rozcuchá. Potom začne znovu tvořit. Zase to ale není ,,ono“ a tak se to celé opakuje zas a znovu snad hodinu. Pak se najednou na sebe podívá, pleskne se dlaní do čela a radostně vypískne -,, Vendulka…!“ Sejdou se duše tří zemřelých mužů před nebeskou bránou. ,,Jak se vám to stalo pane kolego?“ zajímá se jeden z nich. ,,Ále, to byste nevěřil. Jdu si takhle po ulici a najednou – bác. Na hlavu mně spadla snad ze třetího patra lednice…“ ,,No to je hrůza!“ podiví se ,,tazatel“. ,,A co vy? Jak jste se sem dostal vy?“ ,,No, jak bych vám to řekl… Přišel jsem domu dříve z práce a myslel jsem, že bude mít žena radost. Představte si to, byla nahá v ložnici – ve dvě odpoledne a ten milenec tam určitě někde byl. Tak jsem prolítal celej byt, otevírám všechny skříně, ale chlap nikde. Tak jsem se vám rozčílil a popadl jsem lednici a mrsknul jsem s ní z balkonu. No a při té námaze a v tom rozčílení jsem dostal infarkt…“ ,,Hmmm…“ zabručeli oba posluchači. ,,No a co vy?“ zeptali se toho třetího. ,,Ále, to já si vám tak v klidu sedím nahý v lednici…“ Přijde sexuální deviant do nebe a dožaduje se vstupu. Svatý Petr mu otevírá a přitom mu upadne na zem klíč od nebeské brány. Svatý Petr se pro něj ohne, bělostná, Svatá zadnice vykoukne z pod Svaté košile a deviant neodolá. LUP! zavede ,,cosi“ ,,kamsi“. Dostane za to Svatým klíčem mezi oči a vyslouží ( vysouloží) si umístěnku do pekla. Po nějaké době je Sv. Petrovi v nebi zima i jde se podívat, proč se v pekle netopí a jemu z toho mrznou jeho Svaté nohy až v nebi. Přijde do pekla, všude jinovatka a námraza a pod jediným kotlem se netopí. Čerti se klepou zimou jako při představě dotyku Svatého kříže, Lucifer má nudli jako krocan a z pod hromady dřeva vykukuje promrzlý sexuální deviant. ,,Co je to tady za bordel“ zahromuje Svatý Petr. ,,Čerti, jak to, že netopíte?! Lucifere, kníže pekelný, co to tady máš za ,,pořádek“?!“ Lucifer jen zaklepe rohatou hlavou a s úšklebkem povídá -,, No ty Svatej, chytrej, tak se zkus ohnout pro polínko…!“ Jdou takhle děda s babičkou po lese a na babičku příjdou ,,chutě“. ,,Dědo vzpomínáš, jak jsme byli mladý a jak se nám ,,TO“ vždycky líbilo v přírodě? Pojď se zase jednou ,,přitulit“ jako za mlada…“ Dědu přemluvila a tak se měli pod klenbou stromů zase ,,rádi“, jako za ,,mlada“. Po chvíli babička dědovi povídá -,, vždyť říkám dědo, ty jsi ještě ,,Jura“! Vždyť ty na mně dorážíš fakt jako za mlada..“ ,,Bodejď né, ty bábo jedna pitomá, když mám celou dobu prdel v kopřivách…!!“ Cestovatel se plouží se svým velbloudem pouští a zvíře je líné a nechce se mu dál. Naštěstí se před nimi objeví oáza, kde nad chatrčí visí cedule -,, Camel service“. Cestovatel vylíčí svůj problém s líným velbloudem beduínovi z chatrče a ten jen pokývá hlavou -,, Zaveď ho do boxu číslo tři efendi…“ Velbloud je zaveden do úzké uličky u ohrady číslo tři a beduín si chvíli vybírá z několika klacků různých velikostí. Nakonec si jeden vybere a řádně s ním přetáhne nebohé zvíře po varlatech. Velbloud zařičí, zakoulí očima, přeskočí ohradu a pádí pouští nezadržitelně pryč. ,,No, to vám pěkně děkuju“, zaúpí cestovatel. ,,Jak ho teď asi dohoním co?!“ ,,Stoupni si do boxu číslo tři efendi…“ Čech, Rus a Američan jsou zajatí kmenem lidojedů. Nejdříve přivedou před náčelníka Američana-,, Odkud jsi bledá hubo“ zeptá se náčelník. ,,Já jsem představitel veliké a mocné země. Sahá od oceánu k oceánu a jmenuje se Amerika…!“ ,,Neznám“, povídá náčelník -,, na guláš s ním!“ Potom přivedou Rusa -,, Já jsem z ještě mocnější země. Máme spoustu moří a spoustu země. Říkáme své vlasti – Matička Rus…!“ ,,Neznám! Do polívky s ním“, zavelí náčelník. Čech už je polomrtvý strachy, když neznají Ameriku, ani Rusko, jak by mohli znát Česko…?! ,,No víte, já jsem pane náčelník z Čech, z Prahy…“ ,,Čechy? Praha? Švejk, holky a pívo?! Znám“, povídá náčelník,- ,,tam studoval synovec! Dáš si guláš, nebo polívku…??“ Sejdou se tři vědci – Čech, Rus a Američan. sestrojí spolu přístroj na měření frekvence právě probíhajících souloží. Potom se dohadují, ve které zemi se souloží víc a kde jsou lidé více chlípní. Naloží tedy přístroj do letadla a nejprve s ním létají nad Amerikou. Přístroj ukázal, že v tu dobu právě sexovalo 40 % obyvatel. Potom bylo na řadě Rusko. tam se ukázalo souložit 65 % lidí. ,,No, vy jste tedy ale pěkný kanci…!“ smál se Čech Rusovi. A bylo na řadě Česko. Po přistání se ukázalo číslo 5%. ,,Neuvěřitelné, jak jsou ti Češi mravní“ podivili se Američan s Rusem a obzvláště pan ,,nick“ Jiri.Fiala z diskuzí musí být na náš národ hrdý. Ale… ,,Jak jste to dokázal člověče?!“ tázal se Čech pilota Ten se jen usmál a povídá -,, Řeknu vám, byla to ale fuška kroužit pořád nad tím jedním dětským táborem…“ V klášteře si nechá matka představená nastoupit všechny jeptišky a má k nim řeč. ,,Sestry, v noci byl v klášteře muž!“ ,,ÁÁÁCH NÉÉ“ zaúpí sborově jeptišky a jen jeden slabý hlásek v davu se ozývá -,, CHI CHI CHI“. ,,Sestry, ten muž s jednou z vás spal!“ Opět se ozvalo sborem -,,ÁÁÁCH NÉÉ“ a tiché sólo zapělo -,,CHI CHI CHI“. ,,Sestry, ten muž použil prezervativ!“ ,,ÁÁÁCH NÉÉ“…. ,,CHI CHI CHI“. ,,Ten prezervativ byl ale prasklý…!“ ,,,CHI CHI CHI , zaznělo sborem a jen jeden hlásek zaúpěl -,, ÁÁÁCH NÉÉ…“ Osamělá paní Libuše má problém – strašně jí páchnou nohy. Podá si inzerát na seznámení, kde svou ,,vadu“ tak trochu naznačí. Sejde se s několika muži, kteří jí na inzerát odpověděli, ale žádný z nich ten puch nevydrží a všichni jí utečou. Až se setkala s panem Aloisem… ,,Lojzíčku, cítíte se se mnou dobře? Nic vám na mně nevadí? Třeba že by tady něco jako malinko (strašně!) smrďánkovalo…? ,,Kdepák Libuško, já totiž nemám vůbec čich víte. Už od mala nic necítím… ,,No to je báječné“ Zatetelí se Libuška radostí a rozverně se posadí Aloisovi na klín. ,,No, pomalu, pomalu Libuško“, krotí ji Lojzík. ,,Sice nic necítím, ale smrad to musí bejt hroznej, páč mně úplně vytryskly slzy…!“ Přijede generál na inspekci posádky a vidí, že nastoupené vojsko je zanedbaného vzhledu. Vojáci jsou neoholení, stojí křivě, blbě se tlemí a usínají ve stoje. ,,Co to je za bordel tohletóóó. To si snad říkáte armááádá, vy vandrácííí“, zahromoval a vytáhl si jednoho vojáka z řady. ,,Cos dělal celou noc ty holomku, že jsi tak zrychtovanej co?!“ ,,Souložil jsem celou noc s vojínem Rambouskem…“ Pod generálem se podlomily nohy, zalapal po dechu a chytil pod krkem dalšího z vojáků. ,,A co ty, ty prevíte?! S kým jsi si hrál ty celou noc na ,,nabíjení děla“ cóó…?!“ ,,Taky s Rambouskem pane generále“, hlesl voják. Takhle si generál vytáhl ještě několik vojáků. Všichni v noci ,,laškovali“ s vojínem Rambouskem… Poslední voják však tvrdil, že celou noc tvrdě prospal. ,,No výborně vojáku! Zapište do knihy rozkazů, že tomuto vojákovi, jako nejvyšší poctu uděluji osobně pochvalu před nastoupenou jednotkou! Jak se jmenuješ vojáku?“ ,,Vojín Rambousek pane generále. Sloužím vlasti!!!“ Cestovatel se dlouho trmácí africkou divočinou zcela sám a dostane strašnou chuť na sex. Široko daleko žádná žena a tak musí vzít za vděk starou oslicí. Protože ale oslice jek němu tak jaksi vysoká, postaví si z kamenů hromádku, aby na ni ,,dosáhl“. Když je s kameny hotový, zjistí, že mu oslice poodešla o kus dál. Tak se za ní vydá a staví další hromádku z kamenů. Oslice zase uteče a tak to jde pořád dokola. Najednou slyší muž křik a vidí, jak k němu běží krásná dívka v roztrhaných šatech a za ní běží hladový lev. Muž neváhá a lva zastřelí. Dívka se mu vrhne k nohám a volá -,,Vy jste mě zachránil! Udělám pro vás co jen budete chtít, jsem nadosmrti vaše…!“ ,,Buďte tak hodná slečno a podržte mně chvilku na jednom místě tu oslici ano…“ A na závěr ještě jedna cestovatelská… Krutí divoši zajmou tři muže. Odvedou prvního z nich kousek stranou a za chvíli je slyšet hrozný, bolestivý křik. Když ho přinesou zpátky k dvěma ostatním, ti se ho ptají, co s ním dělali. ,,Nejdříve se mě zeptali, čím se živím. Tak jsem jim řekl, že jsem zedník a oni mně potom cpali táákhle velkou cihlu do zadnice…“ Když přišla řada na druhého muže, řval snad ještě víc, než ten první a když se vrátil, řekl svým kamarádům, že protože je truhlář, rvali mu divoši do zadnice asi půlmetrový, dřevěný trámek. Třetí muž byl cukrářem a tak si říkal -,,Tak to je v pohodě, mně budou cpát do řiti tak maximálně kremrole a to se dá přežít. Jeho řev -,,UÁÁÁÁHUÍÍÍÍÍÍ“ ho ale usvědčil z omylu. Když se vrátil ke svým druhům, sotva se belhal a pisklavým hláskem zapípal -,, šlehali mně vajíčka…“ Tak a to je všecko. Omlouvám se blondýnkám, Rusům, Američanům, věřícím a všem ostatním, kterých se snad mé psaní dotklo. To já jen, aby byla sranda, neb sranda musí bejt…! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Potykejme si Jarouši, co říkáš... Tenhle příběh je tak čerstvý, že po něm ještě skoro nestačily oschnout slzy smíchu… ,,Kalná jsou opilcova rána…“, bušil nějaký zlý, neodbytný a ošklivý permoníček uvnitř hlavy pana finančního ředitele jedné nejmenované společnosti. Ne, neřekl o sobě, že je vůl, protože se večer před tím tak strašně ,,sťal“ na vánočním, firemním večírku. Byl odjakživa přesvědčený o své vzrůstající genialitě a něco tak strašného, jako je přirovnání k tupému tvorovi, by o sobě nikdy neřekl. To však nic nemění na faktu, že byl více než trochu odleželým kusem hovězího, zbaveného kastrací další možnosti vlastní reprodukce. To je úžasné, jak se taky dá česky a kulantně o někom říci, že je vůl což…?! Jeho spolupracovníci a hlavně podřízení však o tom byli přesvědčení. Důvodů měli víc než dost. Pan Jaroslav byl neskutečně nafoukaný, jeho ješitnost se dala přirovnat snad jen k pýše válečníka kmene Zulu na délku svého mužství. Jeho sebestřednost se projevovala mimo jiné třeba tím, že on, jako jediný si netykal vůbec s nikým v celé firmě. Nikomu tykání nenabídl, a pokud bylo nabídnuto jemu, striktně a bez skrupulí to odmítal. Kdyby neměl jmenovku na dveřích své kanceláře, snad by ani nikdo nevěděl, že se mu dá také říkat -,,Jaroušku“. Tou svou nabubřelostí ostatní ve firmě doslova ,,kakal“. Toho dne vůbec netušil, proč minulý večer tolik pil – vždyť sám svým podřízeným ,,nedoporučil“, nezřízenou konzumaci jedu zvaného alkohol… Nejvíce ho štvalo, že ho ten den čekala důležitá obchodní schůzka a on se tak nějak ,,necítil fit“. Když ráno vstoupil na chodbu finančního oddělení, potkalo ho něco, co by se dalo stručně vyjádřit slovy -,,Pic kozu do vazu“. Z jedné kanceláře se vynořila ,,ta nána vyzývavá“ Součková, mrkla na něho spiklenecky jedním svým zmalovaným okem a sladce zabublala -,,včera jsi byl pašák Jarouši…!!“ ,,Hýýýk…?!“ Sice se panu řediteli oddělení chtělo od rána tak trochu blinkat, ale po tom, co slyšel, měl co dělat, aby nespolkl vlastní jazyk. Než se ale stačil vzpamatovat, zbyl po sličné slečně Součkové na chodbě jen závan parfému. Než si stačil cokoliv srovnat v hlavě, zjevil se před ním jeden ze starších účetních a pana Jaroslava čekala další ledová sprcha. ,,Tak co Jardo, jak je? Nevypadáš dobře člověče, chtělo by to aspirin viď…“ Jaroslav se skelně vytřeštěnýma očima zapadl do své kanceláře a tam, jako rána z milosti, čekalo na něj uvítání jeho sekretářky Ilonky. ,,A jéje Jardo, ty vypadáš! To byla síla včera co?!“ ,,Vééén!“, napůl zařval, napůl zasípal Jaroslav a konečně našel konstantní bod v náruči svého šéfovského křesla. ,,Aby ses nepotento, ty nádhero…“ zamumlala si neslyšně Ilonka a raději vypadla z kanceláře ven. ,,Copak se celý svět zbláznil?! Co se to vlastně proboha včera stalo?!“ ptal se sám sebe. Inu, stalo se, stalo… Firemní večírek se měl konat v objektu firmy a proto se v zájmu určení jistých pravidel, sešly ráno před firemním, vánočním ,,mecheche“ vedoucí kádry na poradě ,,vedoucích kádrů“. Tam, ve vší vážnosti (a nebetyčné blbosti) došli k závěru, že večer na večírku bude každý nadřízený dbát na stav svých podřízených. Nepřipustí, aby se někdo opil jako zvíře a kouřit se bude chodit zásadně před budovu firmy - na mráz. Jeden by si skoro myslel, že takový nápad musel přiletět snad z Bruselu… Když pan Jaroslav vážným a přísným hlasem oznámil zkoprnělému osazenstvu svého oddělení výsledek porady představenstva, začal v jedné chytré hlavě klíčit plán. Slovo dalo slovo a past byla nalíčena… Večer byl ještě ,,mladý“ a Jaroslav se opravdu kontroloval. Pil jen střik a i ten střídal s obyčejnou minerálkou. Jen mu bylo divné, že všechny ženské z jeho oddělení tak moc touží po tom, aby si s ním mohly zatančit. Nemohl chudák tušit, že zatím co tančí, do jeho střiku je doléváno čisté víno a do minerálky po chvíli začala po troškách přibývat vodka. Protože šel z tance do tance (jen osvěžit pitím ho dámy nechaly vždy svědomitě) netušil, že ty nohy se pletou z jiného důvodu, než je jen obyčejná únava z tance… Když zatoužil po občerstvení, sesypaly se jeho tanečnice okolo něho a on už za chvíli ani tančit nechtěl, ale pít – to ano, to chtěl… Když už sotva stál na nohou, zvedla slečna Součková ruku, druhou objala svého nadřízeného okolo krku a zašveholila - ,,Potykejme si Jarouši, co říkáš…?!“ ,,Ahóóój všiechnííí“, zahlaholil Jaroslav do prostoru. ,,Tak a všichni si týýýkáámééé! Je to jasném? A kdo ne, tak mu nedám prémie – tak a gdee máám pitíčkóóó?!“ ,,Tady Jaroušku, bumbej, bumbej…“ A Jaroušek bumbal a potykal si snad úplně s každým v sále. Pohotový referent odbytu celé veselí natáčel na digitální kameru a tak bylo na všecko neprůstřelné ,,Corpus Delicty“. Samozřejmě, že druhý den (které blbce taky napadlo pořádat večírek ve středu…?!) si Jaroslav nic nepamatoval, ale netušil, že ze strany druhých je ,,pamatováno“ více než dobře. Jak tak seděl ve své kanceláři, hlavu v dlaních, zazvonil mu mobil. ,,Jaroušku, za chvíli máš to jednání v zasedačce, tak ať na to nezapomeneš jó…“ připomněl mu mladší asistent jeho odboru. Odmítl si lámat hlavu záhadou familiárností, které si k němu dnes lidé okolo dovolují a vydal se o patro výš, směrem k zasedací místnosti. Tam na něho už čekal důležitý pán ze společnosti, která se měla stát zanedlouho významným obchodním partnerem společnosti. Chvíli spolu jednali a právě když si budoucí partner pochvaloval, jak to u společnosti pana Jaroslava krásně funguje, někdo zaklepal na dveře. Než stačili mrknout okem, dveře se otevřely a nakoukla do nich uklízečka. Byla ošklivá jako noc, hubená jako lunt a vytetované srdíčko na hřbetu pravé ruky napovídalo, že má možná za sebou i nějaký ten rok v base. ,,No to jsem si mohla myslet Jarouši. Vykecáváš se tu a já tady nemůžu ani utřít prach more. Už jsi sis aspoň vzpoměl, kam jsi mně včera schoval tu podprsenku ty kaňoure jeden…?!“ | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Pod palbou... Voják SAS. Wikipedia V tomto vyprávění chci vzdát hold vojenským medikům. V každé hlídce je medik. Je vojákem, co umí život nejen brát, ale hlavně zachraňovat… Tento příběh vznikl na základě vyprávění jednoho přítele, který už sice není ,,ve hře“, ale když byl, sloužil u britské speciální letecké služby – SAS (Special air Service). Jeho zážitky mě inspirovaly k napsání o jedné hlídce, jedné akci a jednom moc potřebném členu této hlídky – medikovi jménem Patrik Davis. Úkol se zdál jednoduchý, snad proto, že jsme takových za sebou měli stovky. Šlo o ,,CTR“, neboli Close Target Recce ( Utajená rekognoskace cíle). Byli jsme vysazení za ,,linií nepřítele“ v zemi, kde byl každý nepřítelem každého. Šlo o zemi, o které se běžně neví, že jsme tam byli nasazení a tak ji nebudu jmenovat. Snad jen, že šlo o území v Latinské Americe a hrál tam velikou roli kartel obchodující s kokainem. Měli jsme monitorovat pohyb lidských a materiálních zdrojů přes určitý průsmyk, setrvat na místě 24 hodin, během kterých bylo třeba zjistit co nejvíc o síle a předpokládané strategii nepřítele. Asi se nedalo v podmínkách, jaké tam tehdy panovaly, využít s větším úspěchem některé z technicky podporovaných možností výzvědné taktiky a tak přišel ke slovu – HUMINT, neboli ,,získávání informací za pomoci lidských zdrojů“. Ty ,,lidské zdroje“ jsme byli my. Naše hlídka byla čtyřčlenná, jak je u nás – v SAS zvykem. Já, dále Sean o‘ Brien, Charles Donelly a Patrik Davis. Patrik byl medikem naší hlídky a jen díky němu dnes žije Sean a například i pár dalších vojáků pěchotního pluku, neboli ,,zelených blůz“. Povedlo se nám splnit úkol a měli jsme dost matriálu, abychom upokojili věčně hladové stádo zpravodajců a jiných elementů, co potřebují znát kde co, aby mohli naplánovat jak si s tím, či oním poradit. Čekala nás cesta na místo ,,Randezvous point“, jak jsme v hantýrce říkávali místu, kde nás měl vyzvednout vrtulník Huey. Jak už to tak bývá, většinou je cesta ,,tam“ snadnější, než cesta zpátky. První malér nás potkal, když jsme postupovali mělkým údolím, jehož dno bylo porostlé trávou. Šli jsme v bezpečných rozestupech, každý kryl svůj sektor a postup se zdál bez problémů. BUUM! Suchá rána, krátké, ostré štěknutí a Sean zmizel v prachu a úlomcích vegetace, jejichž oblak ho celého pohltil. ,,Mina!“ zařval jsem snad dřív, než se můj mozek s tím faktem vyrovnal a vzal ho na vědomí. Bylo jasné, že jsme právě více, či méně hluboko v minovém poli. Šlo zřejmě o minové pole, kryjící nějakou DMP (Drug Manufacturing Plant),neboli skrytou laboratoř, na zpracování kokainové pasty, k níž jsme se nevědomky přiblížili. Nebylo třeba zařvat žádné další pokyny, každý z kluků věděl, co má dělat. Všichni jsme okamžitě šli do pokleku a zůstali přesně na místě, kde jsme zrovna každý stál. Nejtěžší to v tom momentě měl Patrik. Bylo jeho povinností, jakožto medika hlídky, dostat se k Seanovi a pokusit se mu poskytnout pomoc a ošetření. My zbývající – tedy já a Charlie jsme museli krýt celý prostor, každý v úseku svých 180°stupňů. ,,Šest dvanáct“ křikl Charlie a já mu odpověděl, že já -,,Dvanáct šest“. Tím jsme si mezi sebou rozdělili palebný koridor. Znamenalo to, že já budu krýt prostor v úseku směru přímo zpředu našeho postupu, až do našeho týla a to po naší pravé ruce. Charlie naproti tomu má na starost úsek od předu do zadu po ruce levé. Když si představíte hodinový ciferník, v jehož středu pomyslně stojíte, tak úsek (ve směru chodu hodinových ručiček)od dvanácté hodiny až po hodinu šestou, byl mým sektorem a úsek od šesté hodiny až po hodinu dvanáctou měl na starosti Charlie. Bylo totiž dost reálné nebezpečí, že výbuch mohl přilákat pozornost nepřítele, který se mohl vyskytovat doslova kdekoliv kolem nás a my jsme mohli být klidně napadení. Patrik se zatím pomalu přesouval k Seanovi. Opatrně, hranou boty našlapoval a pečlivě kontroloval každou píď země, dělící ho od Seana. Když našlapujete normálně naplno chodidlem, může se stát, že přes tlustou podrážku vojenských bot neucítíte zradu, skrývající se pod tenkou vrstvou zeminy. Musíte dávat také pozor na jakýkoliv natažený drát, či anténkovitá čidla min, které jsou sice podle Ženevské konvence zakázané, ale je jich po světě dost na to, aby to udělalo tatarský biftek z hromady lidského masa a drogoví baroni si s Ženevskou konvencí opravdu hlavu nelámou. Takové miny při aktivaci doslova vyskočí do výšky od jednoho metru do zhruba metru a půl a tam vybuchnou. Sekají hlavy (doslova), trhají končetiny,pářou břicha, mrzačí a zabíjejí. Ta mina, co sejmula Seana ale asi nebyl ten případ. Kdyby to byla například M16a2, tak by asi byl Sean už v pekle. Takové ,,Bouncing Betty“, jak se jí také přezdívá, stačí k aktivaci v pohodě tlak na nášlapný senzor asi od 3,5 kg. Když je pojistka nastavená na tah drátu, tak jí stačí dokonce k odpálení tah v hodnotě od 1,5 kg, takže když o drát jen zavadíte při postupu - ,,good bye“… Průřez protipěchotní ,,skákací "minou M16a2. Zdroj - Wikipedia ,,Je to noha!“ ozval se Pat a já jsem zaklel jako pohan. Patrik se dal do práce. Musel co nejrychleji dosáhnout toho, aby jsme se mohli hnout z toho podělanýho místa pryč. Vyndal svůj ,,kouzelný klobouk“, jak jsme říkali jeho brašně. Měl tam všechno, co se dalo vzhledem k váze a potřebě při akci typu – hlídka, hodit. Sean byl při vědomí, ale nastupoval u něj šok. Patrikovi ruce předváděly dokonalý koncert. Rozřízl Seanovi maskáče a vyčistil v rámci možností jeho ránu. Noha byla ošklivě pochroumaná, ale při té smůle, že šlo o minu to ještě nebylo tak zlý. Taky mu to mohlo urvat nohu těsně pod zadkem. Patovi se v rukou objevil tlakový obvaz. Potom mu zavedl do pravé ruky kanylu na ,,I V“ (intravenózní kapačku) a připojil k ní hadičku s plastovou lahví intravenózního roztoku. Protože nebylo kam lahev pověsit, zasunul ji pod Seanovo tělo. Vlastní vahou Seanova těla, které stačovalo plastovou lahev, se dostával roztok do hadičky a potom i do jeho krevního oběhu. Jehly kanyl používané bojovými mediky mají mnohem větší průměr, než běžně používané jehly jinde ve zdravotnictví a tak nebývá žádný problém ani ve stresu - například pod palbou, zavést tuto jehlu do žíly. Potom Patrik píchl Seanovi do stehna dávku morfia proti bolesti a lihovou fixou mu na čelo napsal velké písmeno -,,M“. To proto, že kdyby se s Patrikem něco stalo a on by nemohl podat zprávu o Seanově ošetření, aby každý doktor věděl, že Sean dostal jednotku morfia. Proto kód -,,M“. Zdálo se, že víc v tu chvíli pro Seana nelze udělat a my jsme museli myslet na ústup z minového pole. Patrik splnil všechny zásady takzvané ,,zlaté hodiny“. Tak se říká času těsně po zranění, kdy je třeba u zraněného zajistit všechny životně důležité funkce, jako je dýchání, zástava krvácení a tak podobně. Tato ,,zlatá hodina“ je moc důležitá, protože pokud by mu během ní nebyla poskytnuta pomoc, s největší pravděpodobností by zemřel. ,,My jsme ready!“ křikl Patrik. ,,Vem ho jako první Pate, já tě pak vystřídám a Charlie ho vezme po mně,“křikl jsem směrem k Patovi a už jsem se zvedal z pokleku. Pat si dal karabinu mezi kolena, sehnul se a vstrčil lahev s roztokem Seanovi pod popruh jeho taktické vesty, co nejvýš k hlavě. Potom si naložil naučeným pohybem Seana na záda. Jednou rukou ho přidržoval a do druhé vzal ze sevření kolen svou M4. Když jste v takovém průseru, jako je minové pole, nezbývá vám jiná bezpečnější cesta než je ta, kterou jste přišli. Museli jsme se vrátit přesně po svých stopách až do míst, kde byl trochu víc kamenitý terén a byla tam proto malá pravděpodobnost, že budou miny i tam. Obával jsem se toho, že výbuch byl slyšet dál, než bychom si přáli a jen čert věděl, kdo nám možná jde právě po krku. Patrik se zařadil mezi mě a Charlieho a náš postup byl pomalý, jako stádo šneků na vandru. Vystřídal jsem Pata a převzal Seana a asi za deset minut po tom se strhla mela. Zrovna jsme se dostali na kamenitou stráň a já mohl složit své břímě opatrně za kamenný výstupek. Patrik hned začal kontrolovat Seanův stav a já s Charliem jsme zase jistili okolí. TRRRRDT! TRRRRDT! Ze směru, kam jsme měli namířeno, zpoza zelené hradby džungle, jen nějakých sto padesát metrů od nás někdo spustil palbu. Patrik naučeným pohybem hmátl za sebe a už držel svou karabinu. Já sebou plácnul za balvan a Charlie, který jako jediný z nás měl kulomet GPMG ,,Gimpy“, začal kropit směr, odkud se ozývala střelba. Naštěstí to nebyli žádní dobře vycvičení vojáci, ale zřejmě členové nějaké povstalecké skupiny. To, že to nebyli profíci poznáte ze stylu střelby. Pálili nekoordinovaně a bylo jich asi pět, nebo šest. Začali na nás ale střílet moc brzy a ani nevěděli, co to je pokrytí palebného prostoru ,,na střídačku“, nikdo se nesnažil dostat se nám třeba do boku. Dostali jsme už nejméně tři z útočníků a zbývající už nějak ztráceli dech. Stalo se to ve chvíli, kdy se mně při střelbě ozvalo ,,klapnutí mrtvýho chlapa“. To je okamžik, kdy vám selže náboj a úderník sice s klapnutím dopadne na zápalku nábojnice, ale výstřel se nekoná. ,,Defekt“, zařval jsem, aby kluci věděli, že mám potíže a že jsem dočasně mimo hru. Lehl jsem si na záda, zatáhl za páku závěru, ale vadný náboj, který vylétl, byl posledním v zásobníku. Ztratil jsem pár drahocenných vteřin, kdybych býval vyměnil zásobník rovnou, mohl jsem třeba toho útočníka donutit být zalezlý a nestřílet. Než jsem vyměnil zásobník, plácl dlaní do spouštěče závěru a zahájil znovu palbu, Charileho ,,Gimpy“ ztichnul. Nebyl čas to zkoumat, jen jsme oba s Patrikem museli vzít ten fakt na vědomí. Po pár minutách bylo ticho – všechny útočníky jsme ,,eliminovali“. Patrik se shrbený přiblížil k Charliemu. ,,Je mrtvý“, ozval se jeho hlas. Nebyl čas na emoce. Věděl jsem, že později nás Charileho smrt ,,dostane“, teď ale nebyl čas na to myslet. ,,Pate, vem si jeho Gimpy, a munici!“ ,,Rozumím. Minu?“ ,,Není čas! Myslím, že stejně nemá nic k identifikaci. Musíme dál…“ ,,Jo, nedá se nic dělat…“ Patrik měl na mysli, jestli Charlieho tělo podminujeme, aby nepadlo do rukou nepřátel. To je běžná praxe u jednotky našeho typu, teď ale nebyl čas hrát si na ženisty. Protože jsme každý z nás před začátkem akce prošli ,,filtrem“, jak se říká kontrole, jestli u sebe nemáme nic, co by mohlo prozradit, z jaké jsme jednotky, mohli jsme ho nechat tam, kde byl. Přednost mají živý, nelze jinak. Na pomníku uvnitř areálu kasáren pluku v Herefordu přibude další jméno příslušníka, který padl v akci na druhé straně Zeměkoule… Pat nechal svou karabinu ležet vedle těla Charlieho. Sebral jeho GPMG a z jeho sumek vzal všechny náboje a zásobníky. Šlo o to, že kulomet Gimpy má ráži 7,62 a to znamenalo větší palebnou sílu na rozdíl od M4 s její ráží 5,56. Bohužel jsme nemohli postupovat v původně stanoveném směru k ,,Randezvous pointu“. Museli bychom obcházet údolí a tak jsem se rozhodl, že platí varianta ,,ERV“, neboli -,,Emergenci randevous“. To bylo místo nouzové, náhradní schůzky s vrtulníkem. Leželo víc na východ a v podstatě bylo dosažitelnější ve stanoveném časovém úseku, než kdybychom obcházeli zaminované území. A to ještě k tomu jsme tam mohli čekat nepříjemnosti v podobě nepřátel. Na fotce voják SAS. Zdroj- Military Střídali jsme se s nesením Seana a bylo to peklo. Když jsem pak slyšel klapání rotoru vrtulníku Huey,říkal jsem si, že krásnější zvuk neexistuje. Odpálili jsme žlutou dýmovnici a pak už jen sledovali, jak olivově zelený stroj, tak podobný vážce, klesá z nebe přímo k nám. Když jsme byli na palubě a mířili pryč z toho zeleného pekla, vzpomněl jsem si ještě na jeden případ, kdy jsem viděl Patrika při jeho zdravotnické práci. To jsme ještě nebyli u SAS a sloužili jsme spolu v pluku ,,zelených vest“, jak se říkalo příslušníkům pěchoty. Byli jsme tehdy nasazení v Severním Irsku, přesněji řečeno v Crossmaglenu. Jeden ,,Pinkie" - Land Rover tehdy schytal zásah RPG, odpáleným příslušníky IRA (Irská republikánská armáda) a kluci uvnitř to ošklivě odskákali. Byli jsme tehdy s Patem ve ,,Foxtrot" (pěší) hlídce a dostali jsme se na místo jako první. Patrik se dal tehdy hned do práce. Začala ,,zlatá hodina“ a bylo třeba nejdříve rozdělit zraněné kluky podle míry závažnosti jejich postižení. Nejhůře na tom byl a jako první přišel na řadu řidič. Byl v bezvědomí a měl zranění na hrudníku. Patrik mu vstrčil do úst intubační trubici a tak zajistil průchodnost jeho dýchacích cest. Potom mu zavedl kanylu do žíly na ruce a připojil lahev s roztokem. Tu zavěsil na rám vyvrácených dveří a běžel se věnovat dalšímu ze zraněných. Ten byl také v bezvědomí a měl popáleniny na vrchní půlce těla a hlavně na hlavě. Jeho dýchací cesty byly zřejmě silně popálené a intubační trubice do úst zavést pro riziko poškození jeho měkkých tkání nešlo. Patrik vytáhl několik menších trubic, určených pro vsunutí do nosu. Nechápal jsem, co to dělal, když přikládal jednu po druhé k malíčku na ruce zraněného kluka. Později mně vysvětlil, že tak se dá odhadnout, jak dlouhá je potřeba trubice, s ohledem na konkrétní anatomii toho - kterého zraněného. Vybral jednu a tu zavedl nosem do průdušnice. Průser byl ale ještě v tom, že díky poraněnému hrudníku mu zřejmě zkolabovala jedna plíce. Vzduch který vdechoval mu z ní unikal a hromadil se v jeho hrudním koši. To bylo zlý, hrozil totální kolaps. Vzpomínám si, že Patrik tehdy nezaváhal ani vteřinu, vytáhl z brašny skalpel a nařízl mu kůži v dolní časti na pravé straně hrudníku. Otvor rozšířil kleštěmi a vsunul do něho další, silnější a delší intubační trubici. Zasouval ji pořád dál, až se ozval zvuk silného zasyčení. To byla známka toho, že je u cíle a nahromaděný vzduch mohl odcházet pryč z okolí jeho plic a nemohl je tak dál stlačovat z vnější strany. Tím mu jednoznačně zachránil život. Na řadě byl další kluk. Ten měl bohužel krvavou loužičku u ucha a byla veliká pravděpodobnost, že má poraněnou páteř. Patrik mu nasadil ochranný límec a tím mu zafixoval hlavu, ale víc s ním nehýbal. Čtvrtý voják měl ,,jen“ poraněné rameno a byl na tom ze všech nejlépe. Akorát, že nejvíce řval. Dostal morfium a jeho ,,záležitost“ byla pro tu chvíli vyřešená tlakovým obvazem. To všechno mně běželo hlavou, když nás nesl vrtulník nad neprostupnou džunglí Latinské Ameriky. Patrik je jen jedním z mnoha, ale zároveň jedním z mála, o kom vždycky vím, že ho chci mít vedle sebe v akci. Je něco, jako pojistka. S ním se dá říct, že máte vždycky větší šanci přežít… Věnováno všem, kteří vědí... ,,WHO DARES WINS" P.S. Opravdu si zde nehodlám hrát na bývalého příslušníka britské SAS. Jak už jsem napsal v úvodu článku, jde o příběh někoho jiného a já jsem mu pouze vdechl ,,literární" podobu. To, že jsem ho napsal v první osobě, je zapříčiněno jen a pouze tím, že se mně v tomto tvaru píše lépe. V.K. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| ,,Šampíčko..." Žila, byla, fungovala jedna společnost, neboli firma. Ale nebyla to obyčejná firma… Málo co v ní fungovalo podle platných zákonů a pravidel. Snad za to mohl pocit pana šéfa, že když vlastník firmy sídlí kdesi daleko, může si dovolit všechno a nemusí si lámat hlavu s ničím. Faktury se zásadně proplácely podle toho, jak se pan šéf vyhajal. Zákazník byl sice na oko ,,na prvním místě“, ale to platilo jen jaksi do té doby, než se zamotal do osidel a pravidel souvisejících s nutností kupovat další a další služby související s původně zakoupeným produktem. Jiná firma se prodejem podobného zboží zabývala až kdesi v Německu a tento fakt nutil chudáky zákazníky bloudit v bludném kruhu nástrah firmy, na jejíž libozvučně znějící název bylo ,,nalétnuto“. Zaměstnanci a hlavně zaměstnankyně se ve společnosti střídaly častěji, než krásky po boku filmové hvězdy. Některé (někteří) byli ,,odejiti“ za obzvláště zvláštních okolností. Pan šéf měl svérázný smysl pro humor a vždycky, když se firma musela s někým ,,rozloučit“, pozval si nešťastníka (nebo šťastníka…?) pan šéf do své kanceláře a tam už čekalo připravené a vychlazené ,,šampíčko“ na rozloučenou. No, ,,šampíčko“… prostě sekt od ,,Bohemky“ to byl. Bylo velkým zázrakem, že mu zatím nikdo tu tlustostěnnou láhev nerozbil o hlavu. Jedna slečna účetní co jí byla nabídnuta číše s bublinkami však měla za ušima a nehodlala nechat být svůj ,,odchod“jen tak. A tak to tak nenechala a ,,postarala se“… Ne nadarmo se říká, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě… Do účtárny nedlouho po jejím odchodu nastoupil mladý (celkem), perspektivní a co bylo důležité – hubu držící kádr. Byl to šikula a zakrátko pronikl do všech zákoutí firemního účetního labyrintu. A našel tam úžasně uleželé ,,kostlivce“. Pan šéf jel v takové zpronevěře a korupci zahrnující uplácení úředníků zodpovědných za ,,přiklepnutí“ určitých zakázek, že bylo s podivem, že mohl znát pojem – spánek… Netrvalo však dlouho a k panu šéfovi se donesla zvěst o nebývalé schopnosti a šikovnosti nového pana účetního. Netušil však, jak hluboko už stačil mladý muž proniknout do tajů jeho machinací. Přesto se však (z preventivních důvodů) rozhodl – vychladit pro něho ,,šampíčko“. Nu, člověk míní, Pán Bůh mění… ,,Podívejte se, mladý příteli. Jistě jste si všiml, že práce u nás není pro vás to pravé, vždyť vy máte určitě vyšší ambice, než být zavřený v naší účtárně…“ Ani si pan šéf nevšiml, jak se mladý pan účetní usmál při slově - ,,zavřený“… ,,Myslím, že bude pro vaše dobro, když se rozejdeme. A to jako přátelé, co říkáte?! Dovolil jsem si na znamení spokojenosti s vaší prací a na vaši počest nechat vychladit lahvinku sektu. Zuzanka nám ji hned donese…“ Pan účetní se usmál a přehodil si s gestem anglického lorda, hovícího si v křesle svého klubu, nohu přes nohu. ,,Ano pane šéf, šampíčko na rozloučenou. To je skvělý nápad. Měl byste si ho opravdu vychutnat, obávám se totiž, že hned tak nějaké další pít nebudete. Odhadem tak suma sumárum dobrých pět až osm let…“ ,,Cóóžéé?!“ vyvalil na pana účetního pan šéf oči. ,,Asi vám nerozumím…?“ ,,Ale to je snadné, pane šéf. Dovolte, abych se představil. Jsem Václav Machůt – to konec konců víte. Nevíte ale, že mám hodnost kapitána a jsem sice také účetní, ale hlavně jsem zaměstnancem policie. Á Zuzanka nám nese šampíčko…!“ Ve dveřích se opravdu objevila sekretářka Zuzanka s lahví sektu a dvěma sklenkami na podnose. Nechápala situaci, do které vstoupila. Proč pan šéf seděl tak mrtvolně bledý ve svém skvělém křesle značky ,,BOSS“ a proč od ní přebírá tác s pitím ta účetnická ,,nula“ Machůt?! Do toho všeho se ozval zvonek od vchodových dveří… ,,Á to budou moji kolegové z kriminálky pane ,,šéf“. Zuzanko, běžte jim prosím otevřít a umožněte jim přístup všude, kam budou chtít. No tak děvče, šup, šup!“ Zuzanka byla vystrčena na chodbu a pan ,,účetní“ se obrátil k panu ,,šéfovi“. ,,No a já otevřu to šampíčko, aby nám to nezteplalo viďte pane ,,šéf“. Vždyť by to byla škoda, když je to na rozloučenou, že ano. Tak na zdraví pane ,,šéf“… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Anonymita ,,diskutérů"? Bláhová iluze! Možná je tento článek na hraně s kodexem, přesto si myslím, že už ho bylo zapotřebí… Asi nejen já, ale i další kolegové a kolegyně blogeři a diskutéři (někteří) se poslední dobou podivují, co všechno se na diskuzích pod články objevuje za drzosti, sprosťárny a dokonce i útoky na čest a soukromí. Nejde jen o porušování kodexu platného na iDnes, ale podobné útoky jsou už dokonce i právně postižitelné v rámci právní úpravy a zákonů nejen ČR, ale i mezinárodních deklarací, zabývajících se ochranou osobních práv jednotlivce (skupin) a ochranou osobních dat. Diskutéři, kteří si dovolují více, než by měli - a než smí, si bláhově myslí, že jsou schovaní za anonymní NICKY. Nemohou se více mýlit. Některé kolegyně – blogerky, se už měly tu čest setkat například s diskutérem skrývajícím se za NICKEM -,,jiri.fiala“. Jeho útoky ve smyslu sexuálního obtěžování už jsou hodně za hranou a já jsem přesvědčený, že až se jednou poštěstí manželovi, či příteli některé z blogerek, které ,,oblažuje“ svými nechutnostmi, setkat se s ním tváří v tvář – bude z tohoto setkání mít některá stomatologická ordinace velikou radost a zisk… Jak už to tak bývá, každý máme nějakého toho svého ,,Jirku Fialu“. I já mám to ,,potěšení". V mém případě se jedná o osobu, skrývající se například pod NICK -,,Max von Sprcha“, který si bláhově myslí, že když se schová občas za jiný NICK – např. ,,601ní“(poetický NICK, přesto s jistotou vím, že dotyčný nemá a neměl nic co do činění se 601. skupinou speciálních sil, dislokovanou v Prostějově. DUM SPIRO SPERO...) atd. že je dobře schovaný a anonymní. Omyl! Pak mám dalšího ,,obdivovatele“ schovaného pod NICKEM - ,,PavelKoran“. I on se cítí být ukrytý a tomu odpovídají vulgarity, které do diskuzí vypouští. Zase omyl! Nedávno se pod jedním mým článkem objevil odkaz na určitý server, kde byly k dispozici určité údaje ryze soukromé povahy, týkající se více či méně mojí osoby. Nikdy jsem nedal nikomu z diskutujících svolení s jejich uveřejňováním a byly určené pro zcela jiné účely, než je zkoumání čtenářů z iDnes. Vtip je v tom, že i když tyto údaje nebyly kompletní a poněkud neodpovídaly skutečnosti (což je problém, který se týkal výhradně toho, komu byly určeny a s touto právnickou osobou jsem si vše vyjasnil a nikomu jinému do rozdílnosti údajů a skutečného stavu nic není), stále to byly údaje podléhající ochraně osobních dat a zákona na ochranu osobnosti. Konec konců, nabízím přesný právní výklad těchto pojmů: ,,Právo na ochranu osobnosti: Nehmotné (ideální) předměty osobního práva na ochranu osobnosti jsou občanským zákoníkem vytknuty pouze demonstrativně (v rámci generální klausule), a to následovně jako: Pojmem -,,právo na ochranu osobnosti" se rozumí mimo jiné: 8.jiné předměty osobního práva na ochranu osobnosti, v občanském zákoníku výslovně neuvedené (jako je např. osobní svoboda, osobní tajemství, podoba, hlas, životopisné údaje, zdravé životní prostředí včetně zdravého pracovního prostředí, dobré jméno, obchodní, vědecká aj. profesní apod. čest, svoboda vyznání a náboženského cítění, pracovní síla, neexistence jakékoli formy diskriminace nebo pohlavního sužování, osobní údaj mimo informační systémy aj.). Ochrana osobních dat – všeobecná deklarace: Mezi první mezinárodněprávní dokumenty vztahující se k ochraně lidských práv a potažmo ochraně osobních údajů, můžeme zařadit Všeobecnou deklaraci lidských práv, přijatou Valným shromážděním OSN dne 10. 12. 1948 jako rezoluci č. 217/IIIA. Deklarace neobsahuje přímo pojem "osobní údaje", ale z hlediska jejího obsahu je zřejmé, že uvedené podřazuje pod všezahrnující základní pojem "soukromí". Deklarace chápe ochranu soukromí jednotlivce ve velmi obecné, a tím i co nejširší rovině. V čl. 12 Deklarace se uvádí, že nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útoků, na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovýmto zásahům a útokům. Obsahově na tuto Deklaraci navazuje Úmluva o ochraně lidských práv a svobod ze dne 4. 11. 1950 se vstupem v platnost 3. 9. 1953. Česká republika k této úmluvě přistoupila dne 21. 2. 1991 v Madridu se vstupem v platnost 18. 3. 1992. Uvedená Úmluva se v mnohém vyznačuje daleko větší konkrétností a propracovaností než Deklarace. V čl. 8 Úmluvy je shodně jako v Deklaraci uvedeno, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence..." Tolik citace z měsíčníku Ministerstva vnitra – Policista 7/03 Čeho se tedy diskutér, který neváhal a zveřejnil nejen odkaz na tyto údaje, ale dokonce je i přepsal přímo do diskuse, dopustil, je více než zřejmé. Nevím, proč toho člověka tak strašně moc zajímá, jestli jsem byl, nebo nebyl v mezinárodních vojenských misích. Nikomu do toho nic není a není v obecném zájmu podobné věci zkoumat. Tady jsem autorem blogů a nic víc. Myslím, že pokud umí pozorně číst (a já vím, že má moje články prostudované více než dost), mělo by mu ledacos ,,docvaknout“. Každý, kdo si hraje s ohněm, by si měl uvědomit, že se může popálit. Myslím, že by mě tito neměli podceňovat…Nechci být stejně indiskrétní, jako je to u lidí, které mám na mysli, ale snad postačí, když napovím, že například takový ,,Max von Sprcha“, alias ,,601ní“ alias… si jistě s chutí dopřává procházky v okolí Litoměřic, měl by si ale dávat větší pozor na správné údaje při přiznávání některých skutečností na některém úřadě a měl by pozdravovat někoho ve svém okolí, kdo se zajímá o focení, kdo rád navštěvuje hudební festivaly a jehož (její) jméno začíná na - ,,L"… Takový ,,PavelKoran" by si zas měl znovu a lépe prohlédnout fotky z léta roku 2007, z dovolené v Egyptě. Třeba na nich objeví něco zajímavého, co mu dosud unikalo… Třeba mu napoví někdo, kdo také žije v obci nedaleko Českých Budějovic… Ne, tento článek nemá v žádném případě v úmyslu komukoliv jakkoliv vyhrožovat. Napsal jsem ho jen a pouze proto, aby si všichni diskutéři uvědomili, že se skutečná identita diskutéra při troše snahy vypátrat dá. Nejste anonymní a měli byste se podle toho chovat. My – blogeři ukazujeme svou tvář a své jméno, to ale neznamená, že jsme troubové, do kterých můžete kopat a špinit je. Já osobně jsem zrušil diskuze pod všemi svými články. Nevidím totiž žádný důvod, proč bych měl dávat prostor sprosťáčkům, kteří si léčí mindráky, nebo se starají o věci, do kterých jim nic není. Kdo chce se mnou na téma článků ,,pokecat“, má přeci možnost napsat mně mail na adresu uvedenou v mé ,,kartě“. Pokud někdo zneužije údaje, nebo jakkoliv ohrozí mě, či někoho z lidí, kterých by se mohly týkat informace z údajů, které se mohl dozvědět z odkazu, o kterém jsem psal a který byl protiprávně zveřejněn v diskuzi pod mými články, nebudu váhat ani vteřinu a podniknu veškeré (doslova) kroky vedoucí k zachování svého práva na ochranu svých osobních dat a svého soukromí. Pokud ,,Max a spol“ opravdu pozorně četli mé články, mělo by jim dojít, že se umím postarat a umím najít, co najít chci. Je to jen druh práce - rutina, nic víc. Pak nastoupí (v tom lepším případě) orgány činné v trestním řízení a vzduch zhoustne. Já ale doufám, že zdravý rozum a lidská slušnost nedovolí, aby se cokoliv vyhrotilo – protože je to zbytečné. Argumentovat se dá (a mělo by) slušně a k věci. Každý by si měl uvědomit, že má určitou odpovědnost za své konání a iluze, že když jsem ,,schovaný“ za NICK, že jsem v mlze – je opravdu jen iluzí… P.S. - Nabízím k osvěžení paměti Kodex diskutéra. Není co dodat...: Kodex diskutéra: 1.Do diskuse smí přispět každý čtenář iDNES.cz, který neporušil Kodex diskutéra. 2.Smyslem diskuse je svobodné vyjadřování a výměna názorů. Její obsah nechceme cenzurovat, ale existují jistá zákonná opatření omezující obsah příspěvků. 3.Diskutér nesmí propagovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost či diskriminaci. 4.Vulgární jazyk, urážky, pomluvy či ponižování jednotlivce či skupin osob je nepřípustné. 5.Diskutér nesmí vyhrožovat ani zastrašovat násilím, ať již jednotlivci či skupinám lidí. 6.Diskutér nesmí propagovat nezákonné činnosti či jinak společnosti škodlivé aktivity. 7.Propagace komerčních aktivit a reklamy na výrobky není povolena. Je možné uvádět odkazy na internetové stránky, které souvisí s danou diskusí, přímou propagaci prodeje produktů nepodporujeme. 8.Šíření spamu na diskusích není povoleno. 9.Diskutér musí respektovat soukromí jiných osob - nesmí zveřejňovat jejich telefonní čísla, adresy či jiné soukromé informace. Tento článek byl adminy stažen do ,,soukromých". Na titulní staně byl asi dvě hodiny, ale prý byl nevhodný a v rozporu s kodexem... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 01. 2011 |
| Sex je náš... Ano, je to o ,,TOM". A také o tom, jak je to krásná ,,cesta", jak je fajn dojít na její konec ve stejnou chvíli a jak je fajn při TOM ještě vymyslet plán, co s otravnou sousedkou... Začínáme hezky pomalu, tváří v tvář pěkně bez obalu. Ruce se střídají v hledání cíle, když ten cíl naleznou, slastná je chvíle. Laskej mě miláčku, laskej mě dlaní, kašli na sousedku, jen ať si zvoní. Ať baba zaleze do houští s trním, podívej, lízni si, já tady voním. I když mám pocit, že ač jindy slušná, dneska jsem jiná, tak živočišná. Vem si mě celou a já ti to vrátím, v extázi výkřiku hlavu svou zvrátím. Nenechám na tobě vlas bez povšimnutí, sexu se oddávám s velikou chutí. A co je tohle? To ještě neznám! Doplň má lásko, zas poloh seznam. Ještě jsme nebyli tam na pohovce, netrap se sousedkou, vždyť je to ovce. A když teď miláčku maličko zrychlíš, vybuchnem v sopce, jak sám brzy zjistíš. Někdy se to prostě povede, že stejně do cíle dojedem. Oba jsme ve stejnou chvíli, sex je nám oběma milý. Zapomeň lásko má na babu, prostě má dnes špatnou náladu. Smetákem buší zas do stěny, nesnáší lásky křik ozvěny. Chudinka sousedka netuší, jaký plán klíčí to v mé duši. Zítra až pofuní s nákupem, po schodech my pěkně podupem. Řeknem jí - ,,to máte smůlu, pěšky teď půjdete vzhůru!" A bába si jenom povzdechne, s hrdostí však ani necekne. Těším na starou můru, na její do schodů tůru. V domění že výtah nejede, potem si zátylek zaleje. Potom až nahoru vytáhne tašky zjistí, že oba dva máme z ní šašky. Až výtah kolem ní pofrčí slzy jí vyhrknou do očí. Příště až zas si to rozdáme, spát nechá smeták i nad ránem. A jestli ne tak zas uvidí, jaký je to srát se do lidí... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 17. 01. 2011 |
| Před osmi roky jsem po dvaceti letech kouření prakticky ze dne na den s kouřením přestal. Bez cigaret se dá žít. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 17. 01. 2011 |
| Jednou jsem někde četl, že příroda to zařídila tak, ,,že jednou za cca 20 – 40 let, příjde na lidi zatmění rozumu a rozpoutá se pořádná mela. Dojde k válce a tu přežijí jen ti nejsilnější, nejchytřejší a hrstka těch, co prostě měli kliku. Příroda tak oddělí ,,zrno od plev“, neb válka je vlastně takovým evolučním procesem…“ | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 17. 01. 2011 |
| Asi se tady budou ukazovat příspěvky od dementů, kteří se budou vydávat za mě. Tak prosím své bývalé ,,spolubojovníky", aby to vzali na vědomí. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 17. 01. 2011 |
| To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 17. 01. 2011 |
| Kroupa, doufej že se někde nepotkáme. Po tom, cos tu předvedl bych ti asi rozmlátil... Ty seš fakt vadnej, jasnej kandydát na klecový lůžko. Sbohom a už nepiš - Stana | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Ano, cítím se jako bloger být diskriminován na úkor lidí neslušných, sprostých a zbabělých, kteří si hoví v mlze anonymity. Bohužel, pravidla jim to umožňují. Může se stát, že nadále pokračující trend mě nakonec donutí, neaktivovat pod svými články diskuse. Osobně si myslím, že by to byla škoda a značilo by to jisté selhání. Jen ještě nemám tak docela jasno, jestli by šlo o selhání moje… | |
| Kohn Stanislav (Stana) | 16. 01. 2011 |
| Kroupo, ty seš fakt grafomanskej (a nejen to) úchyl. Přestaň tady laskavě zasírat diskusi, jo? Aby bylo jasný, tak tohle píše ten, kdo ví, kde bylo posždkový kono a poručík rohlík. Aby bylo jasno! | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 16. 01. 2011 |
| Kroupo, ty seš fakt grafomanskej (a nejen to) úchyl. Přestaň tady laskavě zasírat diskusi, jo? Aby bylo jasný, tak tohle píše ten, kdo ví, kde bylo posždkový kono a poručík rohlík. Aby bylo jasno! | |
| Trmata Josef | 16. 01. 2011 |
| Souhlasím se Stanou. Ty seš prase, Kroupo. Úchyle buzerantskej. Kifli a Kauli. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| To je fakt. Jsem píča vyjebaná. Na mojem prkýnku, mým nožem, mýma rukama, na mojem hajzlu. Gumy. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 16. 01. 2011 |
| Souuhu Plísňáku, víte, že sem vot vás ty fylcki chyt taky? jako Kroupa. Proto vám říkáme ŽTR, aby bylo jasný, kdo to ví. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 16. 01. 2011 |
| Souuhu Plísňáku, víte, že sem vot vás ty fylcki chyt taky? jako Kroupa. Proto vám říkáme ŽTR, aby bylo jasný, kdo to ví. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 16. 01. 2011 |
| Souuhu Plísňáku, víte, že sem vot vás ty fylcki chyt taky? jako Kroupa. Proto vám říkáme ŽTR, aby bylo jasný, kdo to ví. | |
| major Novák (Plísňák) | 16. 01. 2011 |
| No tak vojáci! Vzmušte se trochu, že?! Ono v těch kasarnach nebili ty podminky uplne nejlépši, že. Z tou higyenou zme boli ozaj trochu ve štíru, boha jeho. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Vyser si voko, Plísňák. Terazky som bodygárdom a emeritním VIP blogerom, aby to bylo jasný. Kauli a Kifli mi to dosvědčí. | |
| major Novák (Plísňák) | 16. 01. 2011 |
| nene, Kroupa. Vy stě henten malá fylcka něustále. Kokot. | |
| Johanides Broňa | 16. 01. 2011 |
| Já uš sem chodit nebudu, někdo se nám do toho naboural. Asi hackeři. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Hackeři vypátrám a potrestám. Jako pana Šenkýře! | |
| Johanides Broňa | 16. 01. 2011 |
| Díky Vláďo | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| kykyrykýýý. konec hlášení | |
| Patrik Banga | 16. 01. 2011 |
| Vláďo!Pojď uš domu, jo, ty gadžo. Prdel uš ma nebolí a mam chuť. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| už jdu, motýlku můj voňavý..... | |
| Patrik Banga | 16. 01. 2011 |
| No proto! Maš ty žbrcgumi eště? | |
| Patrik Banga | 16. 01. 2011 |
| mam z tebe motylka nakřivo ... | |
| Gipsy Banga | 16. 01. 2011 |
| Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý...Jen abys věděl, že píše ten pravý V. Kroupa, tak podotýkám, že politruk útvaru se jmenoval Novák, byl to major a říkali jsme mu ,,Plísňák". Ahoj Vláďa | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 16. 01. 2011 |
| Vy ste fakt hovada, buzeranti zasraný!!!!!! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Pardon, to s tím Boeingem jsem psal já - Kroupa. Naproti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Josef Trmata (-) | 16. 01. 2011 |
| seru na to, fakt .... | |
| Josef Trmata (-) | 16. 01. 2011 |
| seru na to, fakt .... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Stando, tohle už prosím prosím neříkej, Patrika to moc mrzelo. Zrovna jsme totiž zkoušeli kaviár a on se místo do mojí tlamičky trefil vedle na svůj polštářek. Bylo mu to moc líto, že to trošičku vychladlo a nebylo to úplně nej nej nej. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| tohle jsem samozřejmě psal já, pravý, Vládíček Kroupíček, ten který ví, že major Novák měl filcky a taky že jich od něj chytil nejvíc. Pusinku spolubojovníčci, mám Vás všechny mocinky moc rád, vážně, jste moji božíčci, muck | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Samý tmavovlasý heterosexuál, kam se člověk podívá... Už mě to vážně štve. Ta přesila je hrozná. Nikomu jinému nedovolí nic, co by se jim samotným nelíbilo. Ale já to tak nenechám! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Mám jednoho kamaráda, který se snaží už několik let žít „zdravě“. Když mi vyprávěl, kolik času ho stojí, než si na etiketách potravin přečte (někdy aby na to měl v obchodě lupu…), zda a jaká „umělosvinstva“ potravina obsahuje, měl jsem pocit, že kamarád zešílel. Když mi vyprávěl, jak jednou běhal hodinu po různých obchodech v Praze, aby si sehnal 20 dkg sýra podle jeho gusta, říkal jsem si, že to je už skoro na diagnózu. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Já osobně pracuji fyzicky. Neumím si prostě představit, jak bych zvládl nápor běžného dne bez masa a i těch „zlých“ tuků. Pokud někdo celý den pouze zahřívá židli a počítač, chápu, že si asi, pokud chce projít dveřmi, musí hlídat kolik a čeho sní. Ať já, nebo onen nefyzicky pracující člověk – nemáme v našich podmínkách moc na výběr. Jak jednou správně poznamenal Zdeněk Pohlreich, jsme, co se dovozu potravin i technologií k jejich zpracování týká, odpadním místem Evropy. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| ,,Pane ženichu, berete si zde přítomného koně dobrovolně…?" | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Když bylo v naší zemi povoleno registrované partnerství, řada lidí tehdy říkala –„…počkejte, za chvíli budou chtít adoptovat děti…“ Já jsem tomu tehdy nevěřil, ale jak vidno, mýlil jsem se. Chtě – nechtě mi naskakuje asociace s pohádkou o hloupém Smolíčkovi Pacholíčkovi a poťouchlých Jezinkách. „Jen dva prstíčky strčíme, jen co se ohřejeme…“ | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| V jednom ze svých minulých článků jsem psal o svém setkání s B. Willisem a Collinem Farrellem. Dnes Vám povím, jak jsem se setkal s Charlesem Aznavourem, Peterem Sodannem, Bolkem Polívkou, Janou Švandovou a Kryštofem Michalem. Bylo to ve stejném roce, jako se natáčela Hartova válka s B. Willisem, jen o pár měsíců později. Přesněji řečeno, v červnu, ten film se jmenoval -,,Angelina“ a točil se ve francouzské produkci. Natáčelo se na „starém“ letišti v Praze Ruzyni. Já a stádo dalších komparsistů jsme představovali „ruch“ v příletové hale, | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| Já to klidně přiznám. Jsem obyčejný člověk. Nemám mocenské ambice, je mi fuk, kolik obilí se denně kde sklidí a kolik dolarů stojí barel ropy. Já žiju svůj život… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 01. 2011 |
| „Gumu nebudeme potřebovat a ani sprchu. A neboj se mě, třeba se bojím já tebe víc, než ty mě…“ | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Asi se tady budou ukazovat příspěvky od dementů, kteří se budou vydávat za mě. Tak prosím své bývalé ,,spolubojovníky", aby to vzali na vědomí. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Vyhrál jsem dezénovou soutěž v Blesku o nejbarevnější krysmas stromeček. Todle prej eště nikdy nikdo nevydezénoval! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Pak se asi ani nebudeme divit, až se jednoho dne probudíme, v ruce něco jako dálkový ovladač, a budeme na něm ze všech sil tisknout tlačítko, kterým se kope nežádoucí soutěžící co nejbolestivěji do kulí. Vždyť je to přeci sranda, nebo ne…? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Motýlků jsou spousty druhů. Většinou jsou krásní, barevní a je nám s nimi dobře. Jedno mají všichni společné – vždycky odletí… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Nevím jak Vám, ale mně ten směšný chlápek, ten klon Ježíška s Mikulášem vadí. Tedy, abych byl přesnější, vadí mně u nás v Česku… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| A je to tady! EU se nás bojí! Víte Vy, pánové, kolik krve Vám nateče do penisu? Nevíte? A to si říkáte Češi…?! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Komu by se nelíbilo být labutí? Být krásným, bílým a svobodným ptákem? Vědět co je na nebi i pod hladinou...? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Jsem zralým a úspěšným mužem. Nestydím se to dát svému okolí na vědomí. Stejně se to v okolí hemží jen samými nulami a mezi nimi vlastně ani není těžké vyniknout… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| No, abych byl upřímnej, tak mě ráno, když mě to stvoření oslovilo, nejdřív napadla otázka - ...a co takhle levej hák, pravej hák...? Jenže jsem si řekl, že musím být hodnej, tak jsem se ho zeptal jen na tu chuť k práci | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Včera na jedné stanici kabelové TV dávali ,, Sedm statečných“. Steve McQuenn ( snad jsem napsal jeho jméno dobře?? ) tam povídá v jedný scéně o chlápkovi co vypadl z mrakodrapu a padá a padá… V každém patře si ale říká - ,, ještě je to dobrý…“ | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Cherchez la femme ( čti ,,Šer šela fam" - v českém překladu - ,,Za vším hledej ženu..." ) | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| No, když už jedu někam ( a zrovna do takové země jako je (Indové prominou) Indie…! ) sbírat cokoliv, tak se spojím s českou ambasádou v dané zemi a zajistím si ,,sondu“ do místních zákonů. Jenže proč vynakládat prachy na něco tak zbytečného že jo… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Myslím, že se páni broukologové chtěli zviditelnit nekale získanými sbírkami indických ,,švábů“ a tím si získat nehynoucí slávu těch, kdo žijí ze života ( smrti) hmyzu.Ne že by mně osobně bylo líto těch pár indických brouků. Parafrázovaně řečeno slovy poručíka Halíka z Černých baronů - ,,brouků je jako sraček…“ | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Spolubojovníci, mám novou fotku na mém blogu. Někteří dementi říkají, že z profilu vypadám jako obřezaný penis. No alespoň je to košér, když hlavou pronikám mému snědému Páťovi do jeho rozkošné prdelky. Už ani tolik nenaříká jako dřív. Samozřejmě že používáme kondom, aby můj božíček nepřišel do požehnaného stavu. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. A že major Novák byl Plísňák, protože jsem od něj několikrát měl filcky, když me jebal. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Pro mě osobně je největší odměnou, když mně holka řekne - ,, hezky voníš mon cherie…“ Tak s tím kluci už sakra něco dělejte a Vy holky, nebuďte tolerantní ke smradu a k neupravenosti. Vy jste ten krk, co otáčí hlavou… | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| ale stejně nejlepší vůně jsou Páťovi zpocený koule, když mě s nima plácá přes hubu. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Páťa nemá otáčení krkem moc rád. Prý ho v zadečku pak škrábou moje fousy. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Vzpomínám, jak je to strašně dávno, co jsem poprvé na sebe vzal uniformu. Bylo to v roce 1987 a mně táhlo na nevinných devatenáct let. Našel jsem ve schránce obálku s modrým pruhem a v ní stálo, že mně ,,soudruh prezident" Husák spolu s tehdejším ministrem obrany (snad?) Václavíkem povolávají k VU do slovenského města Seredě. Tam jsem 2.4.87. nastoupil do přijímače. Kdo má něco podobnýho za sebou, ví, co to pro mladýho kluka znamenalo. Měl jsem pocit, že se mně zhroutil celý svět. Nezhroutil se, jen jsem pochopil, že život, jaký jsem do té doby žil je pryč a moje dětství zůstalo na peróně Hlavního nádraží v Praze. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Půlrok utekl a mě převeleli do severočeské Kadaně k VU. Tam jsem zakotvil u ŽTR (Ženijně technická rota) a po pár měsících jsem se stal velitelem družstva elektrocentrál – ČVO 516 (číslo vojenské odbornosti). Nikdy nezapomenu na tu srandu, jak jsme si tehdy hráli na vojáky a při poplachu nás vyvezli do shromažďovacího prostoru. Tam někdo zavelel - ,,Stíhací bombardér, západní horizont! Střelecké družstvo, na nízko letící cíl krátkými dávkami pálit!!“ A my jsem zaklekli, namířili SA58čky k nebi na imaginární F16 a dělali jsme hubou - ,,ta ta ta ta“, jako malý kluci.Taky si dobře vzpomínám, jak při přehlídkách, ale i při cvičeních si naši velitelé dávali do pouzder na pistole místo bouchaček kartáče na boty. Pouzdro se tím ,,vyplnilo" a prej to nebylo tak těžký... Chtěl bych je vidět tady v Áčku, jak po Talibech házejí kartáčema na boty, asi by je pozabíjeli, neb by se Talibanci uchechtali k smrti. Jo, byli jsme tehdy ,,zvláštní" armáda... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Vzpomínám si, že jsem měl tehdy nad Kadaní podobný pocit jako tady v Afghá. Chtělo se mně roztáhnout ruce a letět… Myslím, že podobný pocit musí mít námořník, když se vrací na moře a je jen on, hvězdy a moře. Člověku se chce zařvat - ,, jóóó…!“ Tak intenzivní pocit svého vlastního,, já“ můžete mít jen vysoko v horách, nízko na moři, nebo hluboko v poušti. Kdysi jsem měl podobný pocit i nedaleko Kréty na ostrově Santoriny. Stál jsem tehdy na kraji města, na útesu vysoko nad mořskou hladinou. Zdálo se mně, jako bych viděl i zakřivení země | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 15. 01. 2011 |
| Z toho co bylo dřív, zbyly jen hodinky a prsten se znakem jednotky. Taky mně zbyly dvě jizvy po kýle v podbřišku, každá asi dvanáct centimetrů dlouhá a obě jsou ošklivé. Jedna malá jizva na noze jedné a tetování v podobě malého blesku na noze druhé. Kuvajt, Irák, pár míst na Balkáně, kde se stal soused sousedu vlkem a na které je dobré zapomenout a nezapomenout zároveň, Afghánistán... Neskutečná hromada vzpomínek. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 14. 01. 2011 |
| Stando Khone, byli jsme stejný ročník. Ty jsi byl na velitelské četě s Dopitou, že ano? Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 14. 01. 2011 |
| Stando Khone, byli jsme stejný ročník. Ty jsi byl na velitelské četě s Dopitou, že ano? Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 14. 01. 2011 |
| Asi se tady budou ukazovat příspěvky. Tak prosím své bývalé ,,spolubojovníky", aby to vzali na vědomí. Podotýkám, že politruk útvaru se jmenoval Novák, byl to major a říkali jsme mu ,,Plísňák". Ahoj Vláďa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 14. 01. 2011 |
| Pardon, to s tím Boeingem jsem psal já - Kroupa. Naproti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| major Novák (Plísňák) | 14. 01. 2011 |
| No, jak tak koukám, Kroupa, vy jste se vůbec nezměnil!!! A ano, jsem to já generálmajor Novák - byl jsem politruk a chlapci mi žertem říkali Plísňák. | |
| major Novák (Plísňák) | 14. 01. 2011 |
| A jinak se Kroupa máte jak? Jste pořád jenom funkcionářem ve Svazu mládeže nebo už vás vzali i do partaje? Tak čest. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 14. 01. 2011 |
| Čest, Plísňáku. Byl jsem VIP bloger, heč, ty gumo zelená! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 13. 01. 2011 |
| Tak hoši, dneska jsem si to rozdal s oběma Bangama. Patrika jsem zezadu píchal a Gipsy Banga mě při tom prstil mojeho zadního motýlka. No co vám budu povídat, udělal jsem se vícekrát, než v noci na cimře v kasínu. Hold moje germánská krev se nezapře. Zdraví Kokodýl Kroupa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 13. 01. 2011 |
| Tak hoši, dneska jsem si to rozdal s oběma Bangama. Patrika jsem zezadu píchal a Gipsy Banga mě při tom prstil mojeho zadního motýlka. No co vám budu povídat, udělal jsem se vícekrát, než v noci na cimře v kasínu. Hold moje germánská krev se nezapře. Zdraví Kokodýl Kroupa | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 13. 01. 2011 |
| Kroupo, ty seš fakt humusák. Koukám, že tě to prcání bažantů vod vojny ještě nepustilo. Co na to Darina? ps:aby bylo jasný, tak tohle píše ten, kterej ví, že naprti ŽTR bylo posádkové kino.ů který pak vyhořelo... | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 12. 01. 2011 |
| Kroupo, ty jsi taková piča! A vždycky jsi byl, co pamatuju. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 12. 01. 2011 |
| Sám si piča nejebaná | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 12. 01. 2011 |
| Dneska jsem si udělal dobře. Sám, mojí rukou, na mojom záchodě! | |
| Vladimír Kroupa | 26. 10. 2010 |
| Tak co gumy? :-) | |
| Josef Trmata (-) | 01. 09. 2010 |
| Já tomu nerozumím. | |
| Josef Trmata (-) | 01. 09. 2010 |
| Já tomu nerozumím. | |
| Josef Trmata (-) | 01. 09. 2010 |
| Já tomu nerozumím. | |
| Josef Trmata (-) | 27. 08. 2010 |
| co je to tady za bordel ; | |
| Broňa Johanides (-) | 18. 06. 2010 |
| Vladimíre, ty jsi opravdu duševní chudák. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 18. 06. 2010 |
| Spolubojovníci. Včera se mi podařilo proniknout do řitě mého snědého chlapce hlavou. Trošku naříkal, asi to bolelo, mám totiž velkou hlavu, ale nakonec se mu to moc líbilo. Bylo to krásné. Ještě dnes jsem od jeho hoven. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 17. 06. 2010 |
| Jsem píča nejebaná udavačská | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 17. 06. 2010 |
| Potvrzuju, ty kundo! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 10. 06. 2010 |
| mám obušek, heč | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 08. 06. 2010 |
| no já to furt nevim | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 23. 05. 2010 |
| Dobrý den, Moniko. Už mi věříte? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 23. 05. 2010 |
| Věřím Kohne! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 23. 05. 2010 |
| konstatuju, že mě podceńujete, pořád, hodně a ve všem - včetně prázdné mozkovny...;-) V.Kroupa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 23. 05. 2010 |
| taknevim | |
| Broňa Johanides (-) | 12. 05. 2010 |
| Kroupo, ty seš buzerantský hovado!!! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 12. 05. 2010 |
| Není ,,Kroupa" jako Kroupa. Jestlipak víš, kdo to byl poručík Rohlík a proč jsme mu říkali Kifli? Jestlipak víš, komu jsme říkali Kauli? Já to vím a rozhodně nejsem ten, kdo psal tu buzerantskou zhovadilost... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 10. 05. 2010 |
| Dnes jsem se poprvé miloval s mým chlapcem, Patrikem Bangou. Bylo to krásné. Doposud jsem mu ho jen kouřil a vkládal své prsty do jeho zadečku. Dnes jsme svůj sen naplnili. V.Kroupa Krokodýl | |
| Broňa Johanides (-) | 02. 05. 2010 |
| Já jsem z toho taky guma. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 01. 05. 2010 |
| Asi se tady budou ukazovat příspěvky od dementů, kteří se budou vydávat za mě. Tak prosím své bývalé ,,spolubojovníky", aby to vzali na vědomí. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 01. 05. 2010 |
| Já nebyl na pontonce. Já byl za pitomce! | |
| Broňa Johanides (-) | 01. 05. 2010 |
| Já taky! :-) | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 01. 05. 2010 |
| Ahpj Broňo. Ty jsi byl za pitomce? | |
| Josef Trmata (-) | 01. 05. 2010 |
| Já taky! | |
| Broňa Johanides (-) | 01. 05. 2010 |
| Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý...Jen abys věděl, že píše ten pravý V. Kroupa, tak podotýkám, že politruk útvaru se jmenoval Novák, byl to major a říkali jsme mu ,,Plísňák". Ahoj Vláďa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 30. 04. 2010 |
| Ahpj Broňo. Ty jsi byl na pontonce? Už si nevzpomínám, ale Tvé jméno mi je povědomý. Z těch blbů co tady píšou nesmysly si nic nedělej. Jak jsem psal Standovi, nalepili se na mě na blogu u iDnes.cz a snaží se mě shodit kde se dá. Jen abys věděl, že píše ten pravý V. Kroupa, tak podotýkám, že politruk útvaru se jmenoval Novák, byl to major a říkali jsme mu ,,Plísňák". Ahoj Vláďa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 28. 04. 2010 |
| Ahoj Stando. Kpt Brabec byl myslím velitel Tvojí VČ a Štibla byl východňár a náčelník š. S tebou na Velitelské Četě byl i jeden voják s nejkratším jménem, co jsem kdy znal - mělo jen dvě písmena a taky někdo, kdo se jmenoval Kokoška a přes kuchyň byl nadpor. Hruška... To Ti jen píšu, abys věděl, že teď je na příjmu skutečný Vláďa Kroupa - krokodýl. Ano, jde o pár dementů, kteří se bohužel nalepili na mě u mého blogu na iDnes.cz. Bohužel s tím nemůžu nic dělat. Mám taky jednu fotku na blogu, kde je mimochodem ,,Stuchlina". O shoření štábu vím od Rosti Vocetky - toho z ,,pontonky", co mu Kalay prostřelil stehno při vypáskovávání po stráži. Rosťa se v Kadani oženil. Máš zprávy o někom z kluků? Díval jsem se na ty fotky na rajce.cz a je to síla. Vůbec bych to naše ,,kasíno" nepoznal, snad jen to stanoviště deveťáka u brány...Ahoj Vláďa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 28. 04. 2010 |
| Jo a Stando, Štibla byl za nás major, myslím... | |
| Broňa Johanides (-) | 28. 04. 2010 |
| Ahoj kluci co to je za legrácky. Teď jsem tady podruhý a koukám kdo si to tady píše ty blbiny pod mým jménem. Ale všiml jsem si, že ne jen pod mým. Kdo to dělá a proč? Ozvi se ty záškodníku. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 26. 04. 2010 |
| Bohuzel jsem zjistil,ze se tady nekdo vydaval za mne pri psani prispevku.Web je nedostatecne zabezpeceny vuci nejapnym legrackam.Prosim tedyprispevatele,aby sem psali prispevky pod vlastnim jmenem.Zajimalo by mne jestli neco vite o kapitanovi Stliblickem,nebo kapitanovovi Brabcovi,jestlipak vite neco o tom,jak po nasem odchodu do civilu shorel stab apod. | |
| Josef Trmata (-) | 24. 04. 2010 |
| Tak studuj, gumo. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 09. 04. 2010 |
| Spolubojovníci, nebudu mít teď na vás čas. Jako musím si dodělat maturitu. Nejvyšší šéf z Ameriky, který mi dal hodinky Casio Bakelit, to po mně chce. Takže musím studovat. V.Kroupa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 07. 04. 2010 |
| Chleba potom dam na talir. Na mojem prkynku si pak mojim nozem nakrajim na prouzky cesnek a k tomu cibuli , to vse krajim mym nozem, myma rukama, na mojem prkynku.. | |
| Josef Trmata (-) | 06. 04. 2010 |
| uuuáááááá :-))) | |
| Josef Trmata (-) | 06. 04. 2010 |
| uuuáááááá :-))) | |
| Josef Trmata (-) | 06. 04. 2010 |
| uuuáááááá :-))) | |
| Broňa Johanides (-) | 06. 04. 2010 |
| Kroupa je guma. | |
| Broňa Johanides (-) | 05. 04. 2010 |
| to máš pravdu. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| Asi se tady budou ukazovat příspěvky od dementů, kteří se budou vydávat za mě. Tak prosím své bývalé ,,spolubojovníky", aby to vzali na vědomí. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| krokodýl proto, že jsem měl pevný stisk svěrače. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| Takže přátelé, já vím, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... Krokodýl | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| A taky vím, kdo byl slovenský Švejk, Bajnoci... to jen pro upřesnění, že já jsem pravý krokodýl.. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 04. 04. 2010 |
| No, Vláďo, koukám, že jsi se dost změnil. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 04. 04. 2010 |
| No, Vláďo, koukám, že jsi se dost změnil. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| čo bolo, to bolo | |
| Josef Trmata (-) | 04. 04. 2010 |
| Vláďo, jak bylo v Afghanistánu? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| Schizofrenie a provensalske koreni je dabelska kombinace :( | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| Já to říkám už dlouho, že tuňák má jednu chybu - není dobrý se zelím a pivem... V.Kroupa | |
| Josef Trmata (-) | 04. 04. 2010 |
| Co se to tu děje? | |
| Broňa Johanides (-) | 04. 04. 2010 |
| Asi se tady budou ukazovat příspěvky od dementů, kteří se budou vydávat za mě. Tak prosím své bývalé ,,spolubojovníky", aby to vzali na vědomí. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| kykyryký, konec hlášení | |
| Broňa Johanides (-) | 04. 04. 2010 |
| Boening sedm tři sedm. Je asi deset kilometrů nad námi, směr jihovýchod. Předpokládané přistání v jedenáct nula dva v Bukurešti | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| Pardon, to s tím Boeingem jsem psal já - Kroupa. Naproti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 04. 04. 2010 |
| Asi se tady budou ukazovat příspěvky od dementů, kteří se budou vydávat za mě. Tak prosím své bývalé ,,spolubojovníky", aby to vzali na vědomí. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 04. 04. 2010 |
| Asi se tady budou ukazovat příspěvky od dementů, kteří se budou vydávat za mě. Tak prosím své bývalé ,,spolubojovníky", aby to vzali na vědomí. Tenhle příspěvek píše ten, kdo ví, kdo byl kpt. Karda, npor. Hruška, že byl velitel útvaru Karel a že naprti ŽTR bylo posádkové kino. To jen, aby bylo jasno, že já jsem ten pravý... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| kykyryký | |
| Broňa Johanides (-) | 04. 04. 2010 |
| Kluci, píšu na iDnes. vladimirkroupa.blog.iDNES.cz Chci psát o životě a o lidech, o radostech i starostech, o lásce i beznaději, o smrti i o naději... | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| nelži Johanidesi! Kroupa :-( | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| Tak teď to všichni víte, ale jako byste nic nevěděli!! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| Ono tak vypadá, ale ta cibulka se krásně rozpeče a je pak už jen na každém, kolik si jí na talíř se šťávou nandá;-) V.Kroupa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| Miluji mleté maso s kečupem. V.Kroupa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 04. 04. 2010 |
| konstatuju, že mě podceńujete, pořád, hodně a ve všem - včetně výplně mozkovny...;-) V.Kroupa | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 04. 04. 2010 |
| Kroupa je vůl a vždycky byl. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 03. 04. 2010 |
| Jsem pořád strašně nadupanej Bruce! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 03. 04. 2010 |
| Napsal jsem hezkou básničku, ale čtenáři se mi posmívají. Pošlu vám jí, spolubojovníci! | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 03. 04. 2010 |
| A proč jsem si dal přezdívku krokodýl? Protože krokodýl taky umí někoho zmáčknout, až se z toho pose.e. Pamatovalo si to celé osazenstvo kadaňských kasáren... V.Kroupa | |
| Broňa Johanides (-) | 03. 04. 2010 |
| A kde je Bajnoci? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 03. 04. 2010 |
| Ja uz nevim co si mam o sobe myslet.. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 30. 01. 2010 |
| Jo byl jsem s Dopitou na velitelske cete.Muzete mi psat i na cofex@seznam.cz. Kasino nam uz zbourali,byl jsem se tam asi pred 2 lety podivat.Nekdo dal na rajce.net fotky kasarna Kadan,tak se na to mrknete,je to zajimave. | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 25. 01. 2010 |
| J.Veselovský - Ahoj!!! To si piš, že sloužil! Ty jsi byl stejný ročník jako Špánik že jo? Já byl s Bertym Pohlodkem, Pepou Stránským. Byl jsem Tvůj ,,mazák" ale ´doufám, že v dobrém. Vzpomínám si, jak jsi měl jet někam na cvičení a měl jsi tam bejt i o našem odchodu do civilu. A tak jsme Tě já a ještě snad Pepik Novotný ,,povýšili" na mazáka. Vzpomínáš si? | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 25. 01. 2010 |
| Pardon, ten vzkaz pro J. Veselovského jsem psal z profilu Standy Khona, ale psal jsem ho já - Vláďa Kroupa | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 25. 01. 2010 |
| Stando Khone, byli jsme stejný ročník. Ty jsi byl na velitelské četě s Dopitou, že ano? | |
| Josef Trmata (-) | 28. 12. 2009 |
| hledám z Ženijně komunikační roty, velitel nadpraporčík Hrubí číslo útvaru 6159 | |
| Josef Trmata (-) | 28. 12. 2009 |
| Jsem se spletl Hrubý nám nevelel,ale od H to bylo | |
| Stanislav Kohn (Stana) | 13. 12. 2009 |
| U Hrubeho jsem neslouzil,Byl jsem u velitelske cety major Stiblicky a kapitan Brabec. | |
| Vladimír Kroupa (Krokodýl) | 16. 02. 2009 |
| čau neslúžil si na žtr-ke u hrubého? J.Veselovský | |